33 C 51/2022-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 12 662,61 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté na základě smlouvy [číslo] dne 22. 5. 2019 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] Žalobce dále ve skutkových tvrzeních uvedl, že předchůdce žalobce na základě výše uvedené smlouvy poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto uhradit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, kdy součástí splátek byly i kapitalizované úroky ve výši 2 504 Kč, odměna za zpracování ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 4 127 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil pouze 3 000 Kč. Předmětnou žalobou žalobce uplatňuje nesplacenou jistinu ve výši 12 662,61 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 591,27 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení za období od 20. 7. 2019 do 18. 12. 2020 z dlužné jistiny ve výši 1 822,01 Kč, a dále sjednaný úrok ve výši 29 %. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, soud proto jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 5. 2019 soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla poskytnuta žalovanému zápůjčka ve výši 14 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti, což stvrdil svým podpisem. Vedle jistiny se žalovaný zavázal uhradit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 12 283 Kč sestávající z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za vedení zákaznického účtu. Žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. K důkazu dále žalobce ohledně tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, založil zákaznickou kartu - žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 20. 5. 2019. Z této karty soud zjistil, že žalovaný žádal o zápůjčku ve výši 10 000 Kč, předchůdcem žalobce byl na základě údajů zjištěných ze dvou výplatních pásek zjištěn čistý příjem ve výši 17 190 Kč. Předchůdce žalobce dále vycházel z údajů poskytnutých žalovaným o tom, že splácí další zápůjčku ve výši 1 500 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele činí 4 500 Kč. Jiné informace z předmětné zákaznické karty nebyly zjištěny. Z tabulky umoření zpracované ke dni 12. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný na splátkách uhradil v období od 31. 5. 2019 do 12. 7. 2019 částku celkem 3 000 Kč. Z přípisu předchůdce žalobce ze dne 6. 1. 2021 a podacího lístku ze dne 25. 1. 2021 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce, současně tohoto vyzval, aby do 10 dnů od data doručení dopisu uhradil dlužnou částku ve výši 31 082,55 Kč z titulu zápůjčky poskytnuté pod [číslo]. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 9. 11. 2021 a podacího lístku ze dne 10. 11. 2021 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 5. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 11. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne 22. 5. 2019 smlouva o zápůjčce [číslo] ve které vystupoval předchůdce žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEÚ-C [číslo] OPR-finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného zápůjčku splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). 13. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku a poplatků za uzavření smlouvy, za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek, nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy předmět zápůjčky převzal (dne 22. 5. 2019 čerpal ve svůj prospěch peněžní prostředky), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaný po uzavření smlouvy uhradil částku 3 000 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou, tj. 14 000 Kč a částkou již uhrazenou, tj. částkou 3 000 Kč. S ohledem na právě uvedené, tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 11 000 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, povinen zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto případě považovat přípis předchůdce žalobce ze dne 6. 1. 2021, ve kterém žalobce stanovil lhůtu k úhradě dlužné částky nejpozději do 10 dn