34 C 20/2022-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 8. 11. 2021, doplněnou o podání ze dne 17. 3. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 5 903,16 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne 1. 2. 2017 uzavřena rámcová smlouva o finančních službách, na základě které právní předchůdce žalobce zřídil a pro žalovaného vedl účet. Dne 29. 3. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na jejímž základě byl žalovanému k účtu poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně a poplatky dle ceníku žalobce nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu tím způsobem, že nejpozději ke dni splatnosti zajistí na účtu dostatek finančních prostředků ke splacení pohledávky; v takovém případě byl žalovaný oprávněn čerpat kontokorent opětovně. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobce úvěr ke dni 2. 12. 2019 zesplatnil. Žalobce dále doplnil, že se jednalo o speciální typ kontokorentního úvěru (kontokorent pro studenty), kdy po žalovaném nebylo požadováno doložení příjmů. Žalovaný uvedl příjem ve výši 9 000 Kč, s ohledem na skutečnost, že byl žalovaný studentem, pak právní předchůdce žalobce předpokládal, že žalovaný má příjem z brigády, stipendií či kapesného od rodičů. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení nesplacené jistiny ve výši 5 782,40 Kč a řádných a zákonných úroků ve výši 120,76 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2020 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasil). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 1. 2. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal pro žalovaného zřídit a vést účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal za takto poskytnuté služby hradit cenu dle ceníku právního předchůdce žalobce. 6. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 3. 3. 2017 a žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 29. 3. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr formou přečerpání k účtu č. [bankovní účet] až do výše limitu 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně a poplatky dle ceníku žalobce nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu tím způsobem, že nejpozději ke dni splatnosti dluhu zajistí na účtu dostatek finančních prostředků ke splacení dluhu. 7. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že se jednalo o studentský kontokorentní úvěr, který podléhal zjednodušenému procesu schvalování. Právní předchůdce žalobce ověřoval potvrzení o studiu a dále informace z interních systémů a insolvenčního rejstříku; výše tvrzených příjmů ověřována nebyla. Dle posouzení neměl žalovaný žádné jiné měsíční splátky. 8. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od1. 10. 2019 do 31. 10. 2019 a za období od 1. 11. 2019 do 31. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný ke dni 1. 12. 2019 čerpal úvěr ve výši 5 782,40 Kč. 9. Z výpisu z interního systému žalobce (podklady pre súdne konanie) soud zjistil, že ke dni 1. 12. 2019 činil dluh žalovaného na jistině 5 782,40 Kč. 10. Z dopisu ze dne 3. 12. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 2. 12. 2019 zesplatnil, neboť ze strany žalobce nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání na účtu č. [bankovní účet]. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2020 soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 14. 10. 2020. 12. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. 13. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 14. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 15. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 17. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 19. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 23. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 24. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 25. V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřoval právní předchůdce žalobce pouze informace ohledně studia žalovaného, současně pak zjišťoval, zda žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku a zda nehradí další dluhy. Příjmy žalovaného v tvrzené výši 9 000 Kč nebyly vůbec ověřovány s ohledem na skutečnost, že se jednalo o studentský kontokorentní úvěr. Dospěl–li právní předchůdce žalobce k závěru, že u studentského úvěru není nutné zkoumat a zjišťovat p