34 C 243/2021-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 28. 7. 2021, doplněnou o podání ze dne 17. 3. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 146,74 Kč spolu s příslušenstvím Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 130 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 6 312 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 60 pravidelných týdenních splátkách po 469 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 14 146,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 911,67 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 441,69 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 14 146,74 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 146,74 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. S účinností ke dni 20. 1. 2020 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy ze dne 21. 9. 2017 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč za celkové náklady ve výši 13 125 Kč sestávající z úroku ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 130 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 6 312 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 469 Kč. 6. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný žije v nájmu, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči žádné osob. Měsíční příjem žalovaného činil 15 000 Kč, odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 11 400 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením pracovní smlouvy a potvrzením o příjmu. 7. Z přehledu plateb se podává, že dluh žalovaného na jistině ke dni 21. 1. 2020 činil 14 146,74 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 20. 1. 2020. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. 10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 12. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 14. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 16. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 21. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 22. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezkoumal a neověřoval výdaje žalovaného a ohledně výše výdajů se zjevně spokojil s prohlášením žalovaného. O této skutečnosti svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny pouze odhadem na částku 11 400 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, za jakým účelem jsou vynakládány (náklady na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti či se jedná o jiné výdaje). 23. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláš