34 C 248/2021-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 10. 12. 2021, doplněnou o podání ze dne 17. 3. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 088 Kč spolu s příslušenstvím Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 7 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 932 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 2 728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 45 pravidelných týdenních splátkách po 304 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 088 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 828,81 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 798,20 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 088 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 088 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. S účinností ke dni 5. 1. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy ze dne 22. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč za celkové náklady ve výši 6 652 Kč sestávající z úroku ve výši 932 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 2 728 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet v 45 pravidelných týdenních splátkách po 304 Kč. 6. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný žije v nájemním bytě, je svobodný, má vyživovací povinnost vůči 1 osobě a v době žádosti o poskytnutí zápůjčky byl v domácnosti (mateřská dovolená). Měsíční příjem žalovaného činil 7 600 Kč, ostatní příjmy žalovaného činily 800 Kč, další příjmy domácnosti představovaly 8 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 6 000 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše příjmu žalovaného předložením složenek o výplatě rodičovské podpory a příspěvku na dítě. 7. Ze složenek za období červenec a srpen 2019 soud zjistil, že žalovaný byl poživatelem rodičovské podpory ve výši 7 600 Kč měsíčně a příspěvku na dítě ve výši 500 Kč měsíčně. 8. Z přehledu plateb se podává, že dluh žalovaného na jistině ke dni 27. 8. 2006 činil 6 088 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že s účinností ke dni 5. 1. 2021 právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 6. 1. 2021. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. 11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 13. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 15. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 17. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 22. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 23. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného je rodičovský příspěvek a přídavky na dítě, (doloženo složenkami). Žalovaný sice své pravidelné příjmy vyčíslil částkou 16 400 Kč, další příjem domácnosti však ze strany právního předchůdce žalobce nebyl vůbec ověřován, ve zbylé části pak byl příjem tvořen pouze rodičovskými dávkami a příspěvkem na dítě, což je příjem, které nenáleží žalovanému, nýbrž nezaopatřenému dítěti. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny pouze odhadem, právní předchůdce žalobce se vůbec nezajímal, zda tyto výdaje představují náklady na bydlení, osobní potřeby žalované, potřeby domácnosti či nezaopatřeného dítěte, či se jedná o jiné výdaje. 24. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře