37 C 136/2021-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 8. 2021 domáhala zaplacení částky 61 370,23 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo]. Předmětná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí půjčky 30 000 Kč ze dne 11. 10. 2018 uvedla, že má nájemní bydlení, účňovské vzdělání, je vdaná, 4 vyživované osoby, není zaměstnaná, její příjmy činí 10 315 Kč, příjmy domácnosti dalších 39 100 Kč, její splátky dalších úvěrů činí 5 058 Kč, její měsíční výdaje 32 100 Kč, jak se z této žádosti podává. Žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí půjčky 21 000 Kč ze dne 24. 1. 2019 uvedla, že má nájemní bydlení, účňovské vzdělání, je vdaná, 4 vyživované osoby, není zaměstnaná, její příjmy činí 12 500 Kč, příjmy domácnosti dalších 51 000 Kč, její splátky dalších úvěrů činí 6 036 Kč, její měsíční výdaje 28 100 Kč, jak se z této žádosti podává. Žalovaná v rámci žádosti o poskytnutí půjčky 30 000 Kč ze dne 10. 4. 2019 uvedla, že má nájemní bydlení, účňovské vzdělání, je vdaná, 4 vyživované osoby, není zaměstnaná, její příjmy činí 12 300 Kč, příjmy domácnosti dalších 49 000 Kč, její splátky dalších úvěrů činí 12 620 Kč, její měsíční výdaje 29 800 Kč, jak se z této žádosti podává. Dle návrhů na uzavření smlouvy měli účastníci uzavřít smlouvu, na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované částku 30 000 Kč, 21 000 Kč a 30 000 Kč, jak se z těchto smluv podává, které byly žalované vyplaceny při podpisu smluv, jak je z nich zřejmé. Dle tvrzení žalobkyně, kterému soud neměl důvod nevěřit, a z tabulek umoření žalovaná na částku 30 000 Kč ze smlouvy [číslo] uhradila 4 960 Kč, a na částku 21 000 Kč 7 592 Kč a na další částku 30 000 Kč 23 840 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byly předmětné pohledávky postoupeny na žalobkyni, jak se z této smlouvy ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek podává. Postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila přípisem ze dne 6. 1. 2021, ve kterém žalovanou vyzvala k uhrazení předmětných částek do deseti dnů od doručení přípisu, jak se z něho ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 25. 1. 2021 podává. Ani přes předžalobní výzvu žalovaná na svůj dluh ničeho dalšího neuhradila, jak se z této výzvy ve spojení s podacím lístkem ze dne 28. 6. 2021 podává. 4. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 11. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 12. Předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalované vycházela z tvrzení žalované mimo jiné, že její výdaje převyšují její příjmy, další tvrzené příjmy domácnosti nikterak neověřovala, přestože k nim přihlížela. Konkrétními výdaji žalované (náklady na stravu, ošacení, hygiena) se předchůdkyně žalobkyně vůbec nezabývala. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poměry žalované do hodnocení klienta sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením výdajů žalované a tyto položky pak v souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak, než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit uzavřít další úvěrové smlouvy a platit předpokládané splátky. 13. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Předchůdkyně žalobkyně se však pouze formálně spokojila s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalované a dalšími tvrzenými příjmy domácnosti žalované se vůbec nezabývala. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalované a nehodnotila všechny dostupné informace o žalovaném ve svém