37 C 45/2021-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 2. 2021 domáhala zaplacení částky 23 669,60 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 12. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a o poskytnuté úvěrové karty [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému částku celkem 23 800 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Žalobkyně před poskytnutím úvěru lustrovala žalovaného v registrech, jak se podává z jejich přehledu (č. l. 14 p. v.), z úvěrové smlouvy se podává, že žalovaný žalobkyni tvrdil příjmy 50 000 Kč měsíčně, příjmy domácnosti 80 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 2 000 Kč měsíčně s tím, že bydlí u známých nebo příbuzných, výdaje na spoření 0 Kč měsíčně, nemá žádné vyživované osoby ani měsíční výdaje, žádné jiné úvěry nesplácí. Z oddílu B této smlouvy se dále podává, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec do 20 000 Kč, kdy z výpisu z úvěrového účtu žalovaného se podává, že tento ke dni 5. 7. 2020 vyčerpal 19 924,99 Kč. S ohledem na uvedené soud neučinil žádná skutková zjištění z předcházejících výpisů z úvěrového účtu žalovaného za měsíce únor až červen 2020. Pro nadbytečnost soud neprováděl přehled splácení úvěru žalovaným, ze kterého je zřejmý pouze vznik dlužné částky. Součástí smlouvy měly být i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 25. 3. 2020, ze dne 25. 4. 2020 a 26. 5. 2020, jak se z těchto výzev podává. Protože žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, zaslala mu žalobkyně oznámení o zesplatnění celého úvěru ze dne 27. 7. 2020, a vyzvala ho k vrácení úvěru do 20 dní ode dne vystavení tohoto oznámení, jak je z něho ve spojení s jeho dodejkou zřejmé. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil, jak se z této výzvy ve spojení s poštovním podacím archem podává. 4. Z předsmluvních informací soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. 5. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C [číslo] OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 12. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 13. Žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný nebyl veden v žádné databázi dlužníků a z tvrzení žalovaného uvedených ve smlouvě, dle kterých měl mít žalovaný nadprůměrné příjmy 50 000 Kč měsíčně, jeho celkové výdaje ale měly činit pouze 2 000 Kč měsíčně za bydlení u známých nebo příbuzných. Z jeho tvrzení tedy vyplývá, že mu měsíčně mělo zbýt 48 000 Kč, přesto žádal o úvěr na kancelářskou techniku ve výši málo přes 20 000 Kč Tyto informace vytvářejí nesoulad, který by logicky měl vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Žalobkyně výdaje žalovaného žádným způsobem neověřila, např. nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by mohla ověřit pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Konkrétními výdaji žalovaného (náklady na stravu, ošacení, hygiena) se žalobkyně vůbec nezabývala. Nezabývala se ani tvrzením žalovaného o jeho nadprůměrných příjmech. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyně poměry žalovaného do hodnocení klienta sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením výdajů žalovaného. 14. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Žalobkyně se však pouze formálně spokojila s tvrzenými příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalovaného se vůbec nezabývala. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalovaného a nehodnotila všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu. 15. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§