38 C 250/2021-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 28. 7. 2021 domáhal zaplacení částky 73.904,69 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovaným dne 5. 10. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejíž základě poskytl věřitel žalovanému částku 90.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit tuto částku včetně úroku ve výši 19,2 % ročně a poplatků v celkové výši 69.651 Kč formou 24 měsíčních splátek po 6.653. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, zaplatil dosud žalobci částku 35.120 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 73.904,69 Kč. Dále žalobce nárokuje úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 24. 6. 2019 ve výši 11.353,30 Kč a úrok z úvěru kapitalizovaný ke dni 24. 6. 2019 ve výši 10.326,95 Kč. Pohledávka byla postoupena z věřitele na žalobce. Žalobce dále nárokuje smluvní úrok ve výši 19,2 % ročně z jistiny a další úrok z prodlení z jistiny za období od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 10. 6. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět v částce 2.960,10 Kč na úrocích z prodlení. V souladu s § 96 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o částečném zpětvzetí tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když procesní stanovisko ostatních účastníků nebylo v souladu s ust. § 96 odst. 4 o.s.ř. zjišťováno. 4. Z předložených listinných důkazů, a to ze zákaznické karty, smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 10. 2016, výpisu z obchodního rejstříku žalobce, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, informací o zpracování osobních údajů ze dne 24. 6. 2019, tabulky umoření, výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 a podacího lístku ze dne 17. 7. 2019 a 13. 3. 2020, soud zjistil následující skutkový stav: 5. Věřitel s žalovaným uzavřeli dne 5. 10. 2016 po ověření úvěruschopnosti žalované prostřednictvím zákaznické karty smlouvu [číslo] na základě které věřitel poskytnul žalovanému při podpisu smlouvy částku 90.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky za zpracování a doručení v částce 7.250 Kč, s úrokem ve výši 19.093 Kč a s poplatkem za komfortní a flexibilní splácení v částce 43.308 Kč, celkem ve výši 159.651 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek ve výši 6.653 Kč RPSN bylo ve smlouvě stanoveno 83,82 %. 6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že pouze touto listinou věřitel zkoumal předsmluvní informace ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti vydlužitele coby spotřebitele, když celkový měsíční příjem žalovaného, zaměstnaného jako řidiče, byl zjištěn v částce 10.500 Kč a odhadované výdaje žalovaného činily částku 8.000 Kč měsíčně. 7. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka za žalovaného postoupena z věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dne 24. 6. 2019. 8. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 12. 3. 2020. 9. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti. 10. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů: 11. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/1012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZoSU“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 13. Podle ustanovení § 9 odst. 1 ZOSU je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce smlouvy, která svými vlastnostmi a charakterem je dle § 1 ZoSU spotřebitelským úvěrem, splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 9 odst. 1 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39). 18. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 19. Právní předchůdce žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalovaného dle vlastního tvrzení vycházel z prohlášení žalovaného v zákaznické kartě a z kontroly náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, když neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného v zákaznické kartě. K důkazu předložil pouze zákaznickou kartu, ze které vyplývá, že příjem žalovaného je jen o 2.500 Kč vyšší než činí jeho výdaje. Soud má z provedeného dokazování za to, že věřitel se úvěruschopností žalovaného zabýval jen povrchně či vágně nebo se touto podmínkou uzavření spotřebitelské smlouvy vůbec nezabýval, když žádným způsobem nezjišťoval příjem a výdaje žalovaného a ani žádným způsobem tyto informace neověřil, např. výpisem z účtu