39 C 147/2021-44 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 28. 7. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 745 Kč s kapitalizovaným a procentuálně vyměřeným zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným úrokem dle smlouvy a úroku 29 % ročně z dlužné částky z titulu toho, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, kdy poskytovatel zápůjčky posoudil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného a zápůjčka mu byla poskytnuta. Toto potvrdil i žalovaný podpisem smlouvy. Žalovaný měl zaplatit z titulu zápůjčky 7 233 Kč, dále pak úrok 1 431 Kč (úroková sazba 29 % ročně) poplatky a odměny za zpracování, doručení, vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 3 444 Kč a 2 358 Kč. Žalovaný měl zápůjčku hradit v 60 týdenních splátkách po 254 Kč, když poslední splátka měla proběhnout dne 24. 11. 2019 Celkem měl tedy žalovaný zaplatit z titulu zápůjčky 15 244 Kč, přičemž uhradil pouze 254 Kč. Takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla postoupena na současného žalobce. Žalovaný zůstal v této věci nečinný, kdy pokud mu bylo doručováno na zjištěnou adresu na Slovensku, k doručení žaloby, výzvy k vyjádření k žalobě a výzvy k postupu soudu dle § 115a o.s.ř. došlo dne 21. 12. 2021. Žalovaný se k žalobě písemně ani jinou relevantní formou nevyjádřil, neuvedl tedy ničeho právně ani skutkově významného či podstatného. V rámci provedeného dokazování soud především konstatuje, že z jiné úřední a rozhodovací činnosti je mu známa existence žalobce i poskytovatele půjčky, firmy [právnická osoba], když se jedná o obchodní korporace podnikající mj. v oblasti zprostředkování a poskytování nebankovních úvěrů a půjček. Žalovaný jako fyzická osoba uzavřel s poskytovatelem půjčky, tedy právním předchůdcem žalobce dne 30. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce, když z obsahu smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že zápůjčka činila částku 8 000 Kč, přičemž žalovaný měl nadto uhradit i poplatek za zápůjčku 7 233 Kč, úrok 1 431 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 3 444 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 2 358 Kč, když celková dlužná částka z titulu zápůjčky činila 15 233 Kč. Žalovaný měl tuto zápůjčku hradit v pravidelných týdenních splátkách 254 Kč po dobu 60 týdnů, kdy poslední splátka činila 247 Kč. Jak vyplynulo ze skutkových tvrzení žalobce, žalovaný uhradil pouze jednu splátku ve výši 254 Kč, nadále již ničeno nehradil (smlouva o zápůjčce z 30. 9. 2018, výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze 7. 6. 2018). Z tabulky umoření z 27. 1. 2020 je prokázáno, že na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce byla žalovanému zapůjčena částka 8 000 Kč, kdy žalovaný se tuto částku zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž na nesplacené jistině dluží žalovaný 7 746 Kč a dále pak žalobce požaduje kapitalizované úroky a zákonné úroky z prodlení s procentuální výměrou, zákonných úroků a dohodnutých úroků (tabulka umoření z 27. 1. 2020). Takto vzniklá pohledávka za žalovaným (uplatněná v žalobě ve výši shora uvedené) byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 postoupena na současného žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávky z 20. 1. 2020, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky z 20. 1. 2020, poštovní podací lístek). Žalovaný byl před podáním žaloby dle § 142a odst. 1 o.s.ř. dne 25. 2. 2021 vyzván k úhradě dluhu, který byl dle předžalobní výzvy vyčíslen částkou 18 593,09 Kč do 12. 3. 2021. Žalovaný na tuto předžalobní výzvu nereagoval, ničeho nezaplatil (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci z 25. 2. 2021, poštovní podací arch z 26. 2. 2021). Pokud žalobce uváděl v rámci skutkových tvrzení v žalobě, že byla řádně prověřována úvěruschopnost žalovaného, žádné listinné důkazy či jiné dokumenty prokazující toto prověření doloženy nebyly, vyjma toho, že žalovaný ve smlouvě svým podpisem potvrdil, že byl dotazován na své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Co se týče právní kvalifikace této věci, podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji využil dle libosti a po čase vrátil věci stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákon vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných nejen od spotřebitele, ale je-li to nezbytné, i nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává úvěr, neplatná. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním mj. bez právního důvodu, z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám. Po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně, a to z jiného právního důvodu, než jak vyplynulo z tvrzení žalobce. V řízení bylo prokázáno, že mezi poskytovatelem zápůjčky a žalovaným došlo dne 30. 9. 2018 k uzavření smlouvy o zápůjčce ve výši 8 000 Kč, když kromě samotné zápůjčky měl žalovaný hradit dále poplatky, kapitalizované úroky tak, že měl celkem v týdenních splátkách po 254 Kč žalobci uhradit za dobu 60 týdnů 15 233 Kč. Žalovaný uhradil na smlouvě pouze jednu splátku ve výši 254 Kč, jak vyplynulo z tabulky umoření, když následně nebylo hrazeno ničeho a posléze v souladu s ustanovení § 1879 a násl. OZ byla takto vzniklá pohledávka za žalovaným postoupena na současného žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Soud se především zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, přičemž s ohledem na pouhé tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného bez řádného doložení soud dospěl k závěru, že takto uzavřená smlouva o zápůjčce je neplatná dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce v režimu a v duchu příslušného zákona vůbec zkoumal schopnost žalovaného zápůjčku vrátit, na čemž nemění nic ani ta skutečnost, že žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil, že byla posouzena jeho úvěruschopnost i dostatečnými informacemi získanými nejen od žalovaného ale i z jiných zdrojů. Soud proto dospěl k závěru, že poskytovatel půjčky řádně a důkladně neověřoval úvěruschopnost žalovaného, nebyly ověřeny ani příjmy ani výdaje žalovaného, nebylo blíže specifikováno, ať již ve smlouvě či v jiném listinném důkaze, z jakých dokladů od žalovaného poskytovatel půjčky vycházel, jak si tvrzení žalovaného ověřoval apod. Smlouva o zápůjčce uzavřená se žalovaným je tedy absolutně neplatná, přičemž žalobce má nárok po žalovaném požadovat vrácení bezdůvodného obohacení v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou ve výši 8 000 Kč. Žalovanému byla v hotovosti zapůjčena částka 8 000 Kč, na této částce žalovaný uhradil toliko 254 Kč, tedy jednu splátku dle smlouvy, z titulu bezdůvodného obohacení žalovaný dluží zůstatek, tedy 7 746 Kč, přičemž žalovaný je v prodlení od data následujícího po datu, ve kterém měl dobrovolně plnit dle předžalobní výzvy, tedy je v prodlení podle § 1968 a násl. OZ od 13. 3. 2021. Přiznaná výše úroků je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu tak, jak je patrno ve výroku II., soud žalobu zamítl, co se týče kapitalizovaného zákonného i dohodnutého úroku z prodlení a dále pak zákonného úroku z prodlení 9 % od 21. 1. 2020 do zaplacení a dohodnutého úroku 29 % ročně ze žalobcem požadované částky. Žalobce byl úspěšný pouze částečně, nicméně, co se týče žalobní jistiny, byl zcela úspěšný, soud mu proto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náklady řízení. Tyto se sestávají ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále pak odměny za právní pomoc za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva žalovanému k plnění) při sazbě 200 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu soud připočetl náhradu hotových výdajů 100 Kč za úkon (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení ve výši 900 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1