39 C 183/2021-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 28. 7. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, a to z důvodu toho, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel se žalovaným dne 11. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce, když na základě této zápůjčky, ve znění smluvních podmínek, se žalovaný zavázal zaplatit 12 283 Kč, když se jedná o součet kapitalizovaných úroků 29 % ročně ve výši 2 504 Kč, odměnu za administrativní činnost 5 652 Kč, poplatek za vedení účtu 4 127 Kč. Žalovaný dluží na jistině 11 495,62 Kč, když žalovaný měl hradit svůj dluh v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, byl vyzýván k úhradě dluhu, když uhradil pouze 4 400 Kč. Takto vzniklá pohledávka byla postoupena na žalobce, když žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu. 2. Platební rozkaz vydaný v této věci se žalovanému nepodařilo doručit, proto byl tento dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím bez jednání, pokud byla žalovanému doručována žaloba, výzva k vyjádření a výzva k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř., k doručení těchto písemností žalovanému došlo fikcí dle § 49 odst. 4 o.s.ř. 3. Žalovaný přes poučení ve sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř. nijak nereagoval, obsílku si nevyzvedl, nevyjádřil se ani k žalobě ani k rozhodnutí bez jednání, soud proto měl za to, že i žalovaný souhlasí s tímto postupem soudu. 4. Soud provedl v této věci dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze 7. 6. 2018, smlouvou o postoupení pohledávky z 20. 1. 2020, seznamem postoupených pohledávek, souhrnnými informacemi – tabulkou umoření z 27. 1. 2020, poštovním podacím lístkem z dnů 26. 2. 2021 a 14. 2. 2020, oznámením o postoupení pohledávky z 20. 1. 2020, informací o zpracování osobních údajů z téhož data, smlouvou o zápůjčce z 11. 8. 2018, výzvou k plnění z 25. 2. 2021. 5. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj: 6. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti soudu je mu známa existence jak právního předchůdce žalobce ([právnická osoba]) tak existence žalobce, když ohledně žalobce byl doložen i výpis z obchodního rejstříku. Právní předchůdce žalobce podniká jako obchodní korporace, která mj. poskytuje nebo zprostředkovává nebankovní účtu a úvěry. Žalobce rovněž podniká v oblasti poskytování úvěrů, když nadto je předmětem jeho podnikání i výroba, obchod a služby (výpis z obchodního rejstříku žalobce ze 7. 6. 2018). 7. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce nazvanou blíže jako [příjmení] v hotovosti. Smlouva byla uzavřena i odkazem na dikci § 2390 a násl. OZ, když z obsahu smlouvy je prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka 14 000 Kč, když žalovaný měl z titulu vrácení zápůjčky zaplatit poplatek, úrok, poplatek za účet a administrativní činnost v celkové výši 26 283 Kč, vždy ve splátce 439 Kč po dobu 60 týdnů, když výše poslední splátky činila 382 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 25 % ročně. Soud tuto smlouvu posoudil s odkazem na § 1721 a násl. OZ jako smlouvu, kterou byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr dle § 2395 a násl. OZ, když samotný právní předchůdce hovoří v uzavřené smlouvě o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. Soud má za to, že se nejedná o zápůjčku dle § 2390 OZ, ale právě o smlouvu o úvěru, kde žalovaný vystupuje jako spotřebitel. 8. Z písemného vyhotovení smlouvy vyplývá, že tato je datována dnem 11. 8. 2018, když pokud žalobce v žalobě uváděl, že poskytovatel úvěru dostál svým povinnostem posoudit úvěruschopnost žalovaného, z písemného vyhotovení smlouvy ani z dalších důkazů nevyplynulo, že by žalobce v souladu s § 86 a 87 zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 9. Žalovaný dluží z titulu jistiny úvěru 11 495,62 Kč, což vyplynulo ze skutkových tvrzení žalobce, když žalovanému byl dle smlouvy úvěr poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy uzavřené prostřednictvím obchodního zástupce. 10. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o takovémto úvěru či změnou závazku ze smlouvy (významné navýšení výše spotřebitelského úvěru) posoudí úvěruschopnost spotřebitele nezbytnými, spolehlivými, přiměřenými, dostatečnými informacemi nejen od spotřebitele ale i z dalších databází a jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr bude poskytnut tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou pochybnosti úvěr splácet. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je-li poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel uplatní námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě od data uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistotu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání příčící se dobrým mravům i právní jednání odporující zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek. 15. Podle § 1813 OZ zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 16. Po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději nezbývá soudu nic jiného, než konstatovat, že žaloba je důvodná v uplatněném základu nároku, tedy pouze částečně. Pokud smlouvou o zápůjčce, která má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru, byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 14 000 Kč a žalovaný měl z titulu poskytnuté finanční částky uhradit za 60 týdnů celkem 26 283 Kč bez toho, aniž by žalobce doložil a prokázal, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1, s přihlédnutím k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud podle § 580 odst. 1 OZ, s přihlédnutím k § 588 OZ, má za to, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je z titulu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neplatná, a to od počátku. Navíc se smlouva, kde žalovaný obdrží částku 14 000 Kč, ale má z titulu zápůjčky (úvěru) hradit 26 283 Kč, a to za 60 týdnů, jedná se o právní jednání, které se zjevně a jednoznačně příčí dobrým mravům a narušuje veřejný pořádek, i s přihlédnutím k absolutní neplatnosti smlouvy od počátku. Pohledávka takto uplatněná vůči žalovanému byla postoupena dne 20. 1. 2020 na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (§ 1879 a násl. OZ). 17. S ohledem na zmíněnou absolutní neplatnost smluvních ujednání lze konstatovat, že žalovaný získáním plnění se bezdůvodně obohatil dle § 2991 a násl. OZ, když má povinnost bezdůvodné obohacení vydat vlastníkovi pohledávky. Žalovaný měl povinnost zaplatit dosud neuhrazenou částku, kterou přijal, ve výši žalobní jistiny dle výzvy žalobce do 12. 3. 2021 (předžalobní výzva a poštovní podací lístek), ničeho však nezaplatil, proto je od následujícího data v prodlení. 18. Z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného byl tento odsouzen k povinnosti zaplatit žalobci žalobní jistinu, tedy nesplacenou částku s úrokem dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., když pokud žalobce požadoval dle výroku II. z titulu úvěru kapitalizovaný úrok, v zákonné i dohodnuté výši a úrok z prodlení od 21. 1. 2020 do zaplacení, včetně dohodnutého úroku 29 % ročně, soud s ohledem na neplatnost smlouvy a vše výše uvedené konstatuje, že z důvodu neplatnosti smlouvy a bezdůvodnému obohacení žalovaného na zůstatku jistiny mu tyto částky, popř. procentuální výměry dohodnutých a zákonných úroků nepřísluší, když žalovaný je v prodlení až od data následujícího po datu, kdy měl bezdůvodné obohacení vrátit dle výzvy žalobce. Soud tedy v rozsahu dle výroku II. rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 19. Žalobce byl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. úspěšný v základu nároku a příslušenství v zákonné výši, od data následujícího po datu, kdy měl žalovaný dobrovolně hradit. Z toho důvodu soud přiznal žalobci náklady řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a to soudní poplatek 800 Kč, odměnu za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva žalovanému k plnění) při sazbě 300 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu byly připočteny hotové výdaje 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní pomoc ve výši 1 200 Kč soud navýšil o 21 % DPH, když žalovaný tedy musí žalobci uhradit na náhradě nákladů řízení částku specifikovanou ve výroku II. tohoto rozsudku.