42 C 177/2022-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 6. 10. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 44.295,42 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o rychlé půjčce ze dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 60.000 Kč, kterou se zavázal žalovaný vrátit formou pravidelných měsíčních splátek spolu s úrokem 13,99 % p.a. a sjednanými poplatky. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a předchůdce žalobce tak využil svého práva a ke dni [datum] úvěr zesplatnil. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobce. K tomuto dni dlužná částka sestávala z nesplacené jistiny ve výši 42.759,42 Kč, dlužných poplatků ve výši 1.536 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku v částce 3.144,85 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 954.75 Kč, dále žalobce požaduje smluvní a zákonné úroky z prodlení z dlužné částky ode dne po zesplatnění dluhu do zaplacení. Dlužnou částku neuhradil žalovaný ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: 5. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit předchůdci žalobce formou 36 měsíčních splátek po 2.199 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci s tím, že úroková sazba úvěru činila 13,99 % p.a., RPSN dosahovala 15,04 %, jak vyplývá z obsahu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba], ceník a sazebník poplatků. Údaje o klientovi vyplývají rovněž z dokumentu označeného jako„ údaje klienta – fyzická osoba“ podepsaného žalovaným dne [datum]. Z karty„ údaje klienta“ rovněž vyplývá, že žalovaný k prokázání své totožnosti předložil občanský průkaz. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdce žalobce akceptoval návrh smlouvy o rychlé půjčce [číslo]. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že se předchůdce žalobce snažil vysvětlit dané prověření schopnosti splácet úvěr ve vztahu k žadateli, podle kterého byla nahlédnuto do interních i externích zdrojů, byly učiněny lustrace v dostupných systémech ohledně osoby žalovaného s výsledkem negativní a nebyl současně zjištěn žádný dluh žalovaného po splatnosti. Současně byl doložen výstup lustrace osoby žalovaného ze systému CBL (souhrnný výpis v různých úvěrových registrech a databázích). s negativním záznamem. Z obsahu smlouvy rovněž vyplývají informace tvrzené žalovaným, a to že je svobodný, jako nejvyšší dosažené má vysokoškolské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost a žije v obecním bytě. Dále uvedl, že je zaměstnán na pozici střední/vyšší manažer, kdy jeho čistý příjem dosahuje částky 41.000 Kč měsíčně, splátky jiných úvěru činí částku 4.000 Kč. Jako limit sjednaných kontokorentů uvedl částku 3.000 Kč, limit kreditních karet 10.000 Kč. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu ze strany předchůdce žalobce č. [bankovní účet] vyplývá, že dne [datum] byl žalovanému vyplacen úvěr v částce 60.000 Kč. Z uvedeného je rovněž zřejmé, že žalovaný neplatil sjednané splátky úvěru řádně a včas, když se dostal do prodlení se splátkou úvěru splatnou dne [datum] Celkem žalovaný na úvěr uhradil částku 27.373,09 Kč formou 18 nepravidelných splátek. Dopisem ze dne [datum] oznámil právní předchůdce žalobce žalovanému jeho závazky za okamžitě splatné. Současně jej vyzval k úhradě nedoplatku ve výši 48.395,02 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce [příjmení] [právnická osoba], tato společnost následně postoupila smlouvou ze dne [datum] na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisy ze dne [datum] a [datum], odeslanými na adresu žalovaného téhož dne. Dne [datum] byla žalovanému adresována předžalobní výzva, podaná k přepravě téhož dne, jak vyplývá z předmětné výzvy a seznamu odeslaných výzev. 6. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 7. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži. 13. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v nároku týkající se zaplacení části jistiny úvěru. 15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. 16. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které by předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 60.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Soud se proto z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník ne