42 C 278/2021-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31. 5. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 2.549 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce nejpozději do [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Žalovaný, ačkoliv byl písemně upomínán, dlužnou částku žalobci dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byly dne [datum] poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč, jak vyplývá z dokladu o vyplacení předmětné částky na účet označený ve smlouvě jménem žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr v částce 2.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč nejpozději do [datum] RPSN činila 1. 812,65 %, procentní sazba zápůjčky 2 % měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, jak vyplývá z podacího lísku a předmětné výzvy. Žalovaný však do dnešního dne dlužnou částku neuhradil. 5. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 2.000 Kč, neboť předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 o. z., na základě které se žalobce zavázal poskytnout finanční prostředky žalovanému a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit žalobci (nehledě na dále řešený poplatek za poskytnutí úvěru). Žalobce svou povinnost splnil, když žalovanému sjednaný úvěr ve výši 2.000 Kč poskytl, ten však svých smluvních povinností nedostál, když dlužnou částku z čerpaného úvěru řádně a včas neuhradil, a dostal se tak do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Vedle nesplacené jistiny ve výši 2.000 Kč vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení z jistiny v zákonné výši, stanovené dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu splatnosti dlužné jistiny. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Ve zbylé části nároku žalobce týkajícího se částky 549 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru coby navýšené jistiny a příslušenství v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení, soud dospěl k závěru, že v této části je žaloba nedůvodná a proto ohledně dané částky žalobu zamítl. V situaci, kdy byl povinnému jako dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 2.000 Kč s tím, že měl vrátit peněžní prostředky ve lhůtě 30 dnů navýšené o 549 Kč, činila RPSN 1. 812,65 % (dle údajů samotné smlouvy) a jedná se tak o neadekvátní plnění mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, ve srovnání s částkou poskytnuté jistiny 2.000 Kč. Takové ujednání zakládá ve smyslu § 1813 o. z. významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalovaného. Jelikož tedy má soud za to, že částka poplatku je vzhledem k výši a povaze zajišťovaného závazku v rozporu s požadavkem přiměřenosti a tedy i ochrany spotřebitele, jsou parametry smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru v části požadovaného poplatku za poskytnutí úvěru rovněž v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. Soud zde přihlédl také k okolnosti, že shora popsaná ujednání jsou sice obsažena v samotné smlouvě, ale jako taková jsou stále součástí formulářově předtištěného vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv smluvní modifikaci. Smluvní podmínky uzavřené smlouvy o úvěru tak naplňují ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11. K tomu soud dodává, že stran posouzení výše roční úrokové sazby nákladů ve vztahu obvyklé RPSN poskytované při srovnatelných úvěrech a půjčkách spotřebitelům v témže období, právní předchůdce žalobce dostatečně neprověřil, zda je žalovaný osobou, která splňuje požadavky k poskytnutí úvěru. Poskytovatel úvěru tak neobstaral výpisy z účtu žalovaného, neověřoval jeho výši příjmů, výši výdajů za bydlení a neověřoval existenci dalších rizikových faktorů na straně žalovaného, čímž nedostál své povinnosti prověřit s odbornou péči schopnost žalovaného úvěr splácet dle § 86 a § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 4.034,02 Kč včetně kapitalizovaných úroků. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku v míře právě 54,34 %, a to ohledně částky celkem 2.192,12 Kč, které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného/neúspěch žalobce je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 1.841,90 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta, což představuje 45,66 %. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení úspěšný ve větší míře než neúspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek rovnající se 8,68 % představuje míru, jíž by se měl žalovaný podílet na nákladech řízení žalobce. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2.549 Kč odpovídající částce 200 Kč za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dále z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % odpovídající částce 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem by tedy plné náklady žalobce činily částku 1.489 Kč a z toho vypočtená poměrná část ve výši 8,68 % odpovídá přiznané částce 129 Kč. Žalovaný je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Soud přitom postupoval mimo jiné dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňuje s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů. 10. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodn