44 C 238/2020-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 2. 12. 2020 domáhal, aby mu žalovaný vydal knihu [anonymizována dvě slova], kterou si vypůjčil, a v případě, že vrácení knihy nebude možné, aby žalobci uhradil částku 337 Kč jako náhradu škody. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 4.180 Kč s příslušenstvím. Žalovaný si měl u žalobce vypůjčit knihu [anonymizována dvě slova], kterou však v rozporu se smluvními podmínkami nevrátil. Proto se žalobce domáhá vrácení knihy. Pro případ, že vrácení knihy nebude možné, se žalobce domáhá zaplacení částky 377 Kč, která představuje cenu za pořízení nové knihy. Částka 4.180 Kč pak představuje smluvní pokutu za prodlení žalovaného s vrácením knihy ve výši 5 Kč denně, přičemž žalovaný je v prodlení v délce 836 dnů (od 17. 8. 2018 do 30. 11. 2020). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) se účastníci nevyjádřili). Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalovaný byl u žalobce registrován jako čtenář pod ID: [anonymizováno], přičemž jeho totožnost byla ověřena z občanského průkazu. Žalovaný uzavřel s žalobcem rámcovou smlouvu o výpůjčkách, ve které se zavázal dodržovat knihovní řád žalobce. Žalovaný podepsal potvrzení o výpůjčce ze dne 28. 6. 2018, dle kterého mu byla zapůjčena kniha„ [anonymizována tři slova] [role v řízení] – [anonymizováno], [role v řízení] – [anonymizováno 8 slov]“, signatura [číslo], kterou měl žalovaný vrátit do 13. 8. 2018. Žalobce žalovaného o vrácení knihy a úhradu smluvní pokuty upomínal dopisem ze dne 7. 2. 2019 a ze dne 29. 6. 2020 Cena knihy [anonymizována dvě slova] v eshopu [příjmení] [příjmení] je 337 Kč (výpis z eshopu). Dle knihovního řádu žalobce je uživatel v případě prodlení s vrácením knihy povinen uhradit smluvní pokutu uvedenou v Ceníku placených služeb a poplatků. Dle Ceníku placených služeb a poplatků je stanovena smluvní pokuta za nevrácení absenční výpůjčky včas v částce 5 Kč za každý den prodlení. 5. Podle § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. 6. Podle § 2193 o. z. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. 7. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 8. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. 9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Při právním posouzení projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena nejdříve rámcová smlouva o výpůjčkách, na základě které byly následně realizovány výpůjčky jednotlivých knih. V této rámcové smlouvě se žalovaný zavázal, že bude dodržovat smluvní podmínky, zejména knihovní řád a Ceník placených služeb a poplatků. Ty mimo jiné obsahovaly povinnost žalovaného vrátit vypůjčené knihy do konce výpůjční doby a v případě prodlení s vrácením vypůjčených knih povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 5 Kč za každý den prodlení. Žalovaný si dne 28. 6. 2018 vypůjčil knihu [anonymizována dvě slova]. Dle potvrzení o výpůjčce pak byl žalovaný povinen předmětnou knihu vrátit do 13. 8. 2018, to však neučinil. Tím porušil svoji povinnost plynoucí mu ze smlouvy o výpůjčce. Žalobci tak vzniklo právo požadovat za každý den prodlení s vrácením knihy smluvní pokutu v částce 5 Kč za den. Zároveň též trvala povinnost žalovaného vypůjčenou knihu vrátit. 11. Nárok žalobce na vydání knihy tak soud považoval za zcela oprávněný. Vzhledem k procesní neaktivitě žalovaného však nebylo možno ze zjištěného skutkového stavu vyvodit, že by předmětná kniha nadále existovala a bylo by ji tak možné vydat. Za tohoto stavu (non liquet), tak soud nemohl rozhodnout, že žalovaný je povinen vydat předmětnou knihu, neboť takový petit by nemusel být materiálně vykonatelný (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2887/2004). Proto soud, co do požadavku žalobce na vydání knihy, žalobu zamítl (výrok I.). 12. Žalobce se eventuálním petitem domáhal náhrady škody za nevrácenou knihu v částce 337 Kč. Soud neměl pochybnost, že žalovaný si knihu vypůjčil a žalobci ji dosud nevrátil. Tím žalobci vznikla škoda z porušení smluvní povinnosti, kterou je žalovaný dle § 2913 o. z. povinen nahradit, přičemž se jedná o povinnost objektivní. Neboť není možné uvedení do předchozího stavu (viz bod 11. rozsudku), je žalovaný povinen škodu nahradit v penězích (srov. § 2951 odst. 1 o. z.). Výše škody je pak určena v souladu s ustanovením § 2969 odst. 1 o. z. jako částka, kterou je třeba účelně vynaložit k nahrazení funkce věci, tedy částka, za kterou bude moci žalobce obstarat novou knihu, kterou bude nabízet k výpůjčce. Tato částka je rovna částce 337 Kč, soud tedy žalobci ohledně eventuálního petitu zcela vyhověl (výrok II.). 13. Dále se soud zabýval nárokem na zaplacení smluvní pokuty. Nárok na smluvní pokutu žalobci vznikl v souvislosti s prodlením žalovaného s vrácením knihy, a to ve výši 5 Kč za každý den prodlení. Tento nárok vyplývá z knihovního řádu, respektive ceníku žalobce, se kterým žalovaný vyjádřil souhlas při uzavírání rámcové smlouvy o výpůjčkách a byl těmito dokumenty vázán. Žalobce smluvní pokutu řádně vyčíslil ke dni podání žaloby na částku 4.180 Kč. Soud má ujednanou smluvní pokutu za zcela přiměřenou. Smluvní pokuta pak není v rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem. Soud proto nárok žalobci zcela přiznal, a to včetně úroku z prodlení, když smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky, tudíž žalobci úrok z prodlení ze smluvní pokuty náleží. Úrok z prodlení pak soud přiznal dle požadavku žalobce, neboť ten byl uplatněn v souladu s ustanovením § 1970 o. z., když žalobce požadoval méně, než mu zákonem náleželo. Soud přitom není oprávněn překročit žalobní návrh žalobce (výrok III.). 14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 o. s. ř., na základě kterého má žalobce právo na úplnou náhradu nákladů soudního řízení, neboť byl v řízení zcela úspěšný. Náhrada nákladů řízení se pak skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.000 Kč a náhrady nákladů nezastoupeného účastníka. Výše náhrady nákladů nezastoupeného účastníka pak byla soudem určena v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. v kombinaci s vyhláškou č. 254/2015 Sb., dle které žalobci náleží paušální náhrada nákladů (skutečné náklady žalobce nevyúčtoval) za 2 účelně vykonané úkony (zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 300 Kč za úkon, celkem tedy 600 Kč (výrok IV).