49 C 117/2021-103 — Městský soud v Brně

1. Přípisem ze dne 14. 4. 2021 žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě rozvazuje pracovní poměr, neboť se žalobce ve dnech 8. 4. – 14. 4. 2021 nedostavil„ do místa výkonu práce bez omluvy“ a dne 6. 4. 2021 opustil místo výkonu práce„ za účelem údajné návštěvy lékaře, kterou (…) nedoložil“. 2. Žalobce se – žalobou doplněnou k výzvě soudu - domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 14. 4. 2021, dále náhrady mzdy ve výši 48.047 Kč za období 8. 4. – 30. 6. 2021, kdy právo na zaplacení náhrady mzdy odvozoval od neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 14. 4. 2021, a dále odstupného ve výši 44.847 Kč (tj. trojnásobku průměrné mzdy žalobce), kdy právo na zaplacení této částky dovozoval z toho, že pracovní poměr mezi účastníky byl rozvázán fikcí dohody z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. b) zákoníku práce. Žalobu, pokud jde o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, žalobce zdůvodnil zejména tím, že pro žalovanou vykonával práci„ obsluha tiskařských strojů“ podle pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 2018, a to nejprve na adrese [adresa]. [číslo], ode dne 1. 6. 2019 pak na adrese [adresa žalované] [číslo]. S touto změnou místa výkonu práce žalobce konkludentně souhlasil. Následně však byl žalobce v březnu 2021 informován zaměstnavatelem o další změně místa výkonu práce z důvodu stěhování provozovny žalované, s touto změnou již žalobce nesouhlasil a žalované to sdělil. V dubnu 2021 probíhalo stěhování, ke dni 8. 4. 2021 byly odstěhovány stroje, a když se žalobce dostavil do práce, nebylo z tohoto důvodu již možné, aby práci nadále vykonával. Žalovaná neměla práci, kterou by podle pracovní smlouvy mohl žalobci přidělovat ve sjednaném místě výkonu práce. Tím podle žalobce nastala překážka v práci na straně žalované, která vylučovala povinnost žalobce práci pro žalovanou odvádět, a nedostavením se do práce žalobce podle svého názoru neporušil ve vztahu k žalované žádnou svou povinnost. Žalobce se domníval, že žalovaná svým postupem obcházela zákon. Podle názoru žalobce měl být pracovní poměr se žalobcem rozvázán způsobem upraveným v ustanovení § 52 písm. b) zákoníku práce, žalovaná se však snažila vyhnout svým povinnostem, které jí z toho plynuly (poskytnout žalobci náhradu mzdy, případně odstupné). 3. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Uvedla přitom, že ve dnech 8. 4. – 14. 4. 2021 mohla žalobci přidělovat práci ve sjednaném místě výkonu práce (na ulici [ulice] [číslo] v [obec]), neboť sjednaný druh práce„ obsluha tiskařských strojů“ nezahrnoval pouze„ vlastní tisk“ na příslušném stroji, ale též přípravu materiálu, údržbu a seřízení strojů, úklid a péči o pracovní místo a dílnu jako celek, přípravu tiskových podkladů, manipulaci se zakázkami před i po jejich zpracování a další návazné činnosti spojené s tiskařskou činností žalovaného“. Žalovaná podle svého tvrzení„ působila“ v provozovně na Vídeňské až do poloviny května 2021 a až do té doby měla objektivně možnost žalobci přidělovat v tomto místě práci podle pracovní smlouvy. Žalobce se však rozhodl„ bez jakékoli komunikace se žalovaným“ dne 8. 4. 2021 na pracoviště nedostavit, resp. dostavil se na něj v dopoledních hodinách, odnesl si své osobní věci a pracoviště opustil„ zcela bez relevantního důvodu či jakéhokoli oznámení žalovanému“, následně se již na pracoviště nedostavil. 4. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 31. 8. 2018 spolu uzavřeli pracovní smlouvu, v ní sjednali mj. místo výkonu práce v [obec], [ulice] [číslo] v roce 2019 došlo ke změně místa výkonu práce ([adresa žalované] [číslo]). Na jaře roku 2021 bylo zaměstnancům žalované známo, že dojde k dalšímu stěhování, žalobce s další změnou místa výkonu práce již nesouhlasil, a toto také oznámil žalované, která si tedy nesouhlasu žalobce byla vědoma (mezi účastníky nebylo sporu o tom, že tyto informace si vyměnili, sporné bylo pouze to, kdy k výměně informací došlo). Dne 8. 4. 2021 se žalobce dostavil do provozovny na Vídeňské a následně odešel, ve dnech 8. – 14. 4. 2021 pro žalovanou neodvedl žádnou práci. Přímým nadřízeným žalobce byl Ing. [příjmení], jednatel žalované. 5. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 6. Z pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 2018 soud vzal za prokázané, že jí byl sjednán druh práce„ obsluha tiskařských strojů“. Z pracovní smlouvy bez dalšího soud nebere za prokázané, že by sjednaný druh práce zahrnoval činnosti tvrzené žalovanou. Dovozovala-li to žalovaná z ujednání v bodě V.4 pracovní smlouvy, podle názoru soudu nic takového z tohoto ujednání neplyne. V uvedeném ujednání je pouze uvedeno, že zaměstnanec„ potvrzuje, že před uzavřením pracovní smlouvy byl řádně seznámen s právy a povinnostmi, které pro něj vyplývají z této pracovní smlouvy, zejména s pracovními a mzdovými podmínkami, za nichž má právo práci vykonávat, dále že byl řádně seznámen s předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na úseku požární ochrany a životního prostředí a jinými předpisy, které musí při své práci dodržovat“. Nejde o specifikaci sjednaného druhu práce, jak byla žalovanou tvrzena. Skutečný druh, resp. obsah práce, kterou žalobce pro žalovaného prováděl, nicméně soud vzal za prokázaný výslechy svědků ([anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení]), jejichž výpvoěď žalobce ostatně nijak nezpochybňoval. 7. Z dohody o smluvní mzdě ze dne 31. 8. 2018 soud zjistil, že jí byla sjednána splatnost mzdy vždy k 20. dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž byla práce odvedena (výše sjednané mzdy nebyla pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci určující). 8. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 28. 12. 2020 soud vzal za prokázané, že jím byla nově sjednána výše„ smluvní základní mzdy“. Byť je v čl. I.1 uvedeno jako místo výkonu práce„ [obec]“, nedovozuje soud, že by tímto byla sjednána změna místa výkonu práce. Čl. I.1 totiž obsahuje toliko konstatování o tom, co bylo dříve mezi účastníky sjednáno (přitom mezi účastníky není sporu o tom, že poslední shoda mezi nimi byla na místě výkonu práce na Vídeňské v [obec]), a teprve v další části dodatku je konstatováno, na čem se účastníci dohodli nově (výši základní mzdy) s výslovným konstatováním, že„ ostatní ujednání pracovní smlouvy zůstávají nedotčena“. Tímto dodatkem tedy podle názoru soudu nedošlo ke změně sjednaného místa výkonu práce – a ostatně ani účastníci z něj nic takového nedovozovali, tedy je zřejmé, že skutečně ani jejich vůle nesměřovala ke změně sjednaného místa výkonu práce. 9. Z přípisu žalobce ze dne 31. 3. 2021 soud vzal za prokázané, že někdy před tímto datem byl žalobce informován o tom, že žalovaná hodlá přestěhovat provozovnu, jinak ničeho. Jde o přípis žalobce, jímž sděluje žalovanému, že nesouhlasí se změnou místa výkonu práce. Doručení této listiny žalované bylo mezi účastníky sporné, žalobce doklad o doručení (odeslání) neměl. Tyto skutečnosti soud nepovažuje za podstatné pro posouzení a rozhodnutí ve věci (mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce se změnou místa výkonu práce nesouhlasil a žalované bylo toto známo; soud nepovažuje za rozhodné, kdy přesně žalobce svůj nesouhlas žalované sdělil). 10. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 14. 4. 2021 soud vzal za prokázané, že jím žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě rozvazuje pracovní poměr kvůli neomluvené absenci v práci ve dnech 8. – 14. 4. 2021 a dále kvůli tomu, že dne 6. 4. 2021, kdy žalobce„ opustil místo výkonu práce za účelem údajné návštěvy lékaře, kterou do dnešního dne nedoložil“. Tento přípis byl žalobci doručen (nesporné mezi účastníky, doručení plyne též z toho, že žalobce na něj reagoval přípisem z 5. 5. 2021; podle žalobních tvrzení bylo okamžité zrušení doručeno dne 19. 4. 2021, žalovaný toto nijak nezpochybnil). 11. Z přípisu žalobce ze dne 5. 5. 2021 soud vzal za prokázané, že jím žalobce sdělil žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 14. 4. 2021 považuje za neplatné a že„ trvá na rozvázání pracovního poměru výpovědí (…) podle ustanovení § 52 písm. b) zákoníku práce“. Žalobce nesdělil, že by trval na dalším zaměstnávání. Žalobce v přípisu rekapituluje průběh trvání pracovního poměru, popisuje, jak souhlasil s první změnou místa výkonu práce, ač k tomu nebyl uzavřen písemně dodatek, jak se dne 8. 4. 2021 dostavil do práce, avšak„ s ohledem na přestěhování provozu nebylo možné,“ aby mu tam byla přidělována práce podle pracovní smlouvy, což kvalifikoval jako překážky v práci na straně zaměstnavatele a podle žalobcova názoru tím byla vyloučena možnost jeho neomluvené absence v práci. Dále žalobce sdělil žalované, že dne 6. 4. 2021 byl nepřítomen v zaměstnání z důvodu návštěvy lékaře v době od 11.00 hodin do 16.30 hodin, a to po předchozí domluvě s přímým nadřízeným, Ing. [příjmení]. Propustku podepsanou ošetřujícím lékařem žalobce připojil přílohou. 12. Z přípisu žalované ze dne 14. 5. 2021 vzal soud za prokázané, že přípis žalobce ze dne 5. 5. 2021 byl žalované doručen dne 6. 5. 2021. Dále z něj soud zjistil,