49 C 214/2021-32 — Městský soud v Brně

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 17.208 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 1. 8. 2019 uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, podle níž téhož dne žalovanému poskytl částku ve výši 15.100 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit spolu s úplatnou ve výši 3.436 Kč do 3. 11. 2019. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil pouze částku ve výši 11.378 Kč, jinak ničeho. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – nevyjádřil. K jednání nařízenému na 24. 2. 2022 se nedostavil žalobce (který svou neúčast omluvil, zároveň však svou neúčastí zabránil soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) ani žalovaný (který – ač předvolán řádně a včas – svou neúčast neomluvil). Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 8. 2019 soud vzal za prokázané, že ji podepsal žalobce a žalovaný, že podle ní měl žalobce poskytnout žalovanému částku 15.100 Kč a žalovaný měl tuto částku vrátit žalobci spolu s poplatkem ve výši 3.436 Kč do 31. 8. 2019. Z výpisu z účtu žalobce za srpen 2019 soud vzal za prokázané, že dne 1. 8. 2019 žalobce skutečně poskytl žalovanému částku 15.100 Kč. Soud nevzal za prokázané, že by žalobce předtím, než tuto smlouvu se žalovaným podepsal a částku ve výši 15.100 Kč žalovanému poskytl jakkoli ověřoval schopnost žalovaného reálně a včas smluvní závazek splnit. S ohledem na absenci žalobce u jednání dne 24. 2. 2022 pak soud nemohl vyzvat žalobce, aby v tomto směru doplnil žalobní tvrzení a označil k jejich prokázání důkazy. Z upomínek ze dne 10. 11. 2019, 17. 11. 2019, 24. 11. 2019, 3. 12. 2019 a 18. 12. 2019 soud nevzal za prokázané žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Z upomínek je zřejmé, že byly vyhotoveny, avšak není zřejmé a nelze z ničeho dovodit, že by byly odeslány žalovaného. V tomto směru opět žalobce svou neúčastí u jednání zabránil soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Z předžalobní výzvy soud vzal za prokázané, že jí žalovaný byl vyzván k zaplacení částky ve výši 18.469 Kč, z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že výzva byla žalovanému odeslána dne 16. 3. 2021. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil, kdy byla žalovanému doručena, vychází soud z domněnky dojití třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 19. 3. 2021 (srov. ustanovení § 573 o. z.). Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz zvlášť i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 1. 8. 2019 účastníci podepsali smlouvu o zápůjčce o obsahu, jak shora uvedeno, Téhož dne žalobce poskytl žalovanému částku 15.100 Kč. Žalovaný žalobci vrátil částku 11.378 Kč (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil zaplacení vyšší částky). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení výzvou odeslanou dne 16. 3. 2021, doručenou žalovanému (srov. shora) dne 19. 3. 2021. Smlouvu o zápůjčce ze dne 1. 8. 2019 soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 8. 2019 nelze podle této smlouvy právo přiznat. Žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatků, smluvního úroku či smluvní pokuty, jejichž zaplacení se (původně) domáhal. Protože však žalovaný čerpal částku 15.100 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 11.378 Kč, zbývá vydat 3.722 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 16. 3. 2021. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 19. 3. 2021. Dne 19. 3. 2021 byl pátek, za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující úterý, tj. 23. 3. 2021 (nelze předpokládat, že žalovaný hned v pátek 19. 3. 2021 reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, o víkendu platba mohla být reálně připsána na účet žalobce v úterý 24. 3. 2021). Ke dni 23. 3. 2021 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 3.722 Kč a od následujícího dne, tj. od 24. 3. 2021, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 3.722 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 24. 3. 2021 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení, kdy byl neúspěšný v převažující části, na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.