52 C 52/2022-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Chrudimi dne 31. 7. 2021 (následně byla věc postoupena Městskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému) domáhá po žalované zaplacení částky 10.350 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou bez posouzení úvěruschopnosti dne 30. 4. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] předal žalované peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila zcela. Uhradila celkem 4.240 Kč. Žalobce tak požaduje po žalované zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 3.760 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.072,37 Kč (za období od 10. 6. 2016 do data postoupení) a další zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 7. 12. 2016 do zaplacení. Dále věřitel uzavřel s žalovanou bez posouzení úvěruschopnosti dne 16. 7. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] předal žalované peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila zcela. Uhradila celkem 1.410 Kč. Žalobce tak požaduje po žalované zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 6.590 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.765,37 Kč (za období od 26. 8. 2016 do data postoupení) a další zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 7. 12. 2016 do zaplacení. Dlužné pohledávky byly postoupeny na žalobce s účinností ke dni 6. 12. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť – k výzvě soudu – žalobce s tím vyjádřil souhlas a žalovaná se nevyjádřila, tudíž lze mít za to, že souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů; z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to karty zákazníka ze dne 30. 4. 2015 a ze dne 16. 7. 2015, smlouvy ze dne 30. 4. 2015 a ze dne 16. 7. 2015, výpisu z obchodního rejstříku věřitele, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, výzvy ze dne 22. 2. 2021 a oznámení o postoupení ze dne 6. 12. 2019 učinil soud následující skutková zjištění: 5. Smlouva o půjčce z 16. 7. 2015 potvrzuje, že věřitel a žalovaná se dohodli na tom, že věřitel poskytne žalované půjčku v částce 8.000 Kč, která měla být žalovanou splacena spolu s poplatkem ve výši 5.920 Kč formou týdenních splátek ve výši 240 Kč, když poslední splátka měla být zaplacena dne 25. 8. 2016. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila převzetí částky. Smlouva o půjčce z 30. 4. 2015 potvrzuje, že věřitel a žalovaná se dohodli na tom, že věřitel poskytne žalované půjčku v částce 8.000 Kč, která měla být žalovanou splacena spolu s poplatkem ve výši 5.920 Kč formou týdenních splátek ve výši 240 Kč, když poslední splátka měla být zaplacena dne 9. 6. 2016. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila převzetí částky. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 16. 12. 2019. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 22. 2. 2021. 6. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti. 7. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZoSU“), Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 9 odst. 1 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 14. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 15. Žalobce netvrdil ani neprokázal, že by věřitel úvěruschopnost žalované zkoumal. Soud má z provedeného dokazování za to, že věřitel se úvěruschopností žalované řádně nezabýval, když žádným způsobem nezjišťoval příjem a výdaje žalované a ani žádným způsobem tyto informace neověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu, nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by věřitel mohl ověřit pravidelné měsíční výdaje žalované a zda existoval u žalované převis příjmů nad výdaji, ze kterého by mohla splácet příslušný úvěr. 16. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že věřitel se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalované za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že věřitel dostatečně neprověřil výdaje žalované a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu. 17. Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 9 odst. 1 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále p