52 C 97/2021-116 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12. 5. 2021 domáhal zaplacení částky 20.197,05 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovaným dne 24. 9. 2019 smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému částku 20.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit tuto částku včetně úroku ve výši 11,99 % ročně a poplatků formou měsíčních splátek. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a věřitel tak úvěr zesplatnil ke dni 27. 4. 2020. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 18.557,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 751,55 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 413,47 Kč a poplatků ve výši 1.640 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Opatrovnice žalovaného tvrdila, že finanční prostředky nebyly poskytnuty žalovanému, žalovaný smlouvy nepodepsal, případně žalovaný předloženým smlouvám nerozuměl, neboť je bulharský státní příslušník, už proto jsou neplatné. Dále poukazovala na nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti. 3. Příslušnost českých soudů je dána článkem 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když služba žalovanému, který je cizí státní příslušník, byla poskytnuta na území České republiky. Smlouva se řídí českým právem v souladu s článkem 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, když poskytovatel služby má sídlo na území České republiky. V souladu s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 3. 2019, č. j. 30 Cdo 3853/2017-201, soud o námitce opatrovnice o příslušnosti soudu rozhodnul až v konečném rozhodnutí, když dospěl k závěru, že příslušnost soudu byla dána. 4. Z předložených listinných důkazů, a to výpisu na č. l. 5 spisu, všeobecných podmínek na č. l. 6 spisu, smlouvy o postoupení pohledávky na č. l. 11 spisu, včetně přílohy na č. l. 12 spisu, prohlášení o splatnosti na č. l. 15 spisu, předžalobní výzvy na č. l. 16 spisu, vyrozumění o postoupení pohledávky na č. l. 18 spisu, návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 20 spisu, akceptace na č. l. 24 spisu, rámcové smlouvy na č. l. 25 spisu, potvrzení na č. l. 35 spisu, detailů klienta na č. l. 36 spisu, sjetiny na č. l. 37 spisu, seznamu odeslaných výzev na č. l. 40 spisu, produktových podmínek na č. l. 43 spisu, ceníku na č. l. 47 spisu, tabulky na č. l. 95 spisu, sjetiny na č. l. 98 spisu, tabulky na č. l. 99 spisu, výpisu na č. l. 107 spisu s zprávy na č. l. 110 spisu, soud zjistil následující skutkový stav: 5. Dle návrhu na uzavření smlouvy měl mít žalovaný pravidelný čistý příjem 23.000 Kč ze zaměstnání. Jako výdaje byla uvedena částka 7.500 Kč a částka 4.000 Kč na splátkách úvěrů. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním domě. Dle výpisu z Katastru na č. l. 107 spisu žalovaný nevlastní ani nevlastnil v České republice žádné nemovitosti. Dle výše uvedeného návrhu na uzavření smlouvy měli účastníci uzavřít smlouvu, na základě které měl věřitel poskytnout žalovanému částku 20.000 Kč na účet žalovaného, kterou měl žalovaný žalobci vrátit spolu s úrokem ve výši 11,99 % ročně. Ve všeobecných podmínkách a produktových podmínkách byla mimo jiné upravena možnost věřitele zešpatnit úvěr. Žalovanému byla dne 24. 9. 2019 vyplacená částka 20.000 Kč na účet, který uvedl v návrhu na uzavření smlouvy dle výpisu na č. l. 5 spisu. Dle tohoto výpisu žalovaný na úvěr celkově zaplatil 2.000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena až na žalobce dle výše uvedených smluv o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno dle vyrozumění o postoupení pohledávky na č. l. 18 spisu. Věřitel poprvé vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky prohlášením na č. l. 15 spisu. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou na č. l. 16 spisu. 6. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti. 7. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ust. § 565 OZ Je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Opatrovnice žalovaného namítala, že návrh žalovaný nepodepsal, neoznačila však žádné tvrzení ani důkazy, které by jakkoliv zpochybňovaly pravost podpisu žalovaného na návrhu. Je-li popřena pravdivost soukromé listiny, vyzve soud podle toho, o jakou soukromou listinu jde, toho, kdo pravdivost popírá, aby uvedl, proč pravdivost popírá a nabídl ke svému tvrzení důkazy. Provedené důkazy, včetně důkazu spornou listinou, pak soud zhodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž přihlíží k povaze listiny, zejména pak k tomu, jde-li o listinu v neprospěch vystavitele anebo v jeho prospěch (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 10. 2017, č. j. 23 Cdo 3895/2016). Soud tak považoval návrh na uzavření smlouvy ze strany žalovaného za zjevně podepsaný. 16. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) a námitky opatrovníka žalovaného zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 17. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího so