53 C 103/2021-31 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 981,43 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení), které se žalobkyně se domáhala z titulu smlouvy o úvěru ze dne 23. 9. 2019, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) žalovanému částku 3 000 Kč. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši 3 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 892,66 Kč, a úroku ve výši 88,77 Kč. Žalovaný nevrátil ničeho. 2. Žalovaný k věci uvedl, že nebyla prokázána aktivní legitimace žalobkyně, a to s ohledem na absenci podpisu na příloze 1 smlouvy o postoupení pohledávek. Dále žalovaný uvedl, že smlouvu o úvěru považuje za neplatnou, a to z toho důvodu, že nebyla žalovaným řádně podepsána, rovněž poukazuje na neplatnost, a to s ohledem na nezkoumání úvěryschopnosti žalovaného. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 20. 1. 2022. Žalobkyně svoji neúčast omluvila, ale nepožádala o odročení jednání z důležitého důvodu. Žalovaný se dostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Podle § 120 odst. 3 o. s. ř. soud vzal za svá skutková zjištění v podobě shodných skutkových tvrzení účastníků, že účet u [příjmení] [příjmení] - č. účtu [bankovní účet] – je ve vlastnictví žalovaného. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 6. Z listiny nazvané„ SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU č. [spisová značka]“ (č.l. 4-7) uzavřené za použití prostředků komunikace na dálku, a to prostřednictvím formuláře na webovém portálu www.creditgo.cz soud zjistil, že v této listině je uvedeno, že dne 23. 9. 2019 se zavázala právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému jako klientovi peněžní prostředky v celkové výši 3 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal věřiteli vrátit dle podmínek stanovených částku ve výši 3 981,43 Kč, a to nejpozději do 23. 10. 2019. Částka se skládala z jistiny ve výši 3 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 892,66 Kč, a úroku ve výši 88,77 Kč. Z této listiny však soud zjistil, že tato není podepsána žalovaným, u jeho jména je pouze uveden elektronický kód: [číslo]. Z žádných listinných důkazů však nevyplývá, že by žalovanému tento kód byl přidělen a sdělen a žalovaný se měl tímto kódem prokázat a odsouhlasit uvedenou smlouvu. Dále nebylo ani doloženo, že byla ověřena totožnost žalovaného. 7. Z potvrzení o platbě ze dne 23. 9. 2019 soud zjistil, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla na účet č. [bankovní účet] odeslána částka 3 000 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2020 vč. přílohy 1 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným měla být postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. K oznámení o postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni došlo 8. 2. 2021, přičemž odeslání této písemnosti je patrné z podacího lístku z téhož dne. 9. Z přípisu zástupce žalobkyně ze dne 8. 2. 2021 a podacího lístku z téhož data soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky. 10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru s obsahem tvrzeným v žalobě. Žalobkyní předložená listina je formulářem, k němuž není připojen podpis žalovaného. Rovněž nebylo prokázáno, že by byla ověřena totožnost žalovaného. I kdyby takovou smlouvu uzavřely, nevzal soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala schopnost žalovaného zápůjčku řádně splácet. O nutném poučení žalobkyně o potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran uzavření smlouvy, příp. ověření úvěryschopnosti žalovaného, by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, publikované v systému ASPI pod č. JUD132511CZ). Naopak vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala částku 3 000 Kč na účet žalovaného, který nevrátil ničeho. 11. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že nebyl prokázán právní důvod, pro nějž právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 3 000 Kč poskytla. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), tj. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaný čerpal částku 3 000 Kč bez právního důvodu (resp. právní důvod nebyl zjištěn), došlo u něj k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., a toto obohacení je povinen vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení přípisem odeslaným dne 8. 2. 2021 (odeslání dřívější výzvy žalobkyně neprokázala). Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.) ve spojení s lhůtou k plnění, tj. dne 15. 2. 2021 nastala splatnost částky 3 000 Kč a od následujícího dne, tj. od 16. 2. 2021, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky ve smyslu § 1968 o. z. Vzhledem k postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, má pak žalovaný tuto povinnost nyní k žalobkyni. Soud proto žalobě výrokem I. částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 3 000 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř). 12. Ve zbývající části z důvodů uvedených shora (především neuzavření smlouvy o úvěru a nezkoumání úvěryschopnosti žalovaného) pak soud žalobu jako nedůvodnou ve výroku II. zamítl. Zamítnutí žaloby se tedy týkalo poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 892,66 Kč, a úroku ve výši 88,77 Kč spolu s úrokem z prodlení ze součtu těchto částek, dále soud zamítl část požadovaných úroků z prodlení i z částky 3 000 Kč, jelikož prodlení nastalo později, než nárokovala žalobkyně, a v době prodlení již zákonná výše byla nižší. 13. Ohledně námitky nedostatku aktivní legitimace žalobkyně v důsledku absence podpisu přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávky soud uvádí, že ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem nemůže být otázka platnosti postoupení pohledávky významná, neboť dlužník nemá zpravidla možnost posoudit, zda ve skutečnosti k postoupení došlo a zda je smlouva o postoupení pohledávky platná. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi (notifikační úkon); vůbec není podstatné, zda ve skutečnosti k cesi platně či vůbec došlo, jinak by dlužník byl v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl. Notifikační úkon vyvolá zamýšlené právní důsledky - týkající se osoby oprávněné přijmout plnění - i tehdy, jestliže k cesi vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2010, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný pod číslem 61/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 5458/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, sp. zn. 23 Cdo 1439/2017). Dle soudu tyto závěry lze aplikovat i v podmínkách současně platného a účinného o. z. Soud má za to, že v projednávané věci došlo k platnému notifikačnímu úkonu v podobě oznámení ze dne 8. 2. 2021. 14. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud na základě zásady odečítání neúspěchu od úspěchu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) přiznal právo na náhradu 50 % nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 600 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 200 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč tj. 50 % z 1 489 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 745 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 15. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné prá