54 C 12/2022-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 31. 7. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 8.761,90 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdce“) a žalovanou, byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 14.000 Kč. Žalovaná se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.960 Kč, úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.600 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách ve výši 426 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 13.168 Kč. S účinností ke dni [datum] právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 14.000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu kapitalizovaným úrokem ve výši 1.960 Kč, úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.600 Kč, tj. celkem 24.360 Kč, v 58 týdenních splátkách ve výši 426 Kč. 5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o půjčce byla dne [datum] vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že žije v nájmu, má vyživovací povinnost vůči 1 osobě a je osobou samostatně výdělečně činnou. Příjem žalované činil 25.000 Kč, výdaje činily 14.850 Kč (nájem 6.000 Kč, výdaje domácnosti 6.000 Kč, spoření 350 Kč, výdaje na telefon 500 Kč). Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byly ověřeny příjmy a výdaje předložením výplatních pásek, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka s účinností k témuž dni postoupena na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne [datum], kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu v celkové výši 11.540 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne [datum]. 7. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce žalovanou opětovně vyzval k úhradě dluhu. 8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 9. Podle § 547 o. z., musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 3 odst. písm. a) z. s. ú., se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 12. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú., je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 16. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. Žalovaná uvedla, že je osobou samostatně výdělečně činnou, nemohla tedy být v zaměstnaneckém poměru a ověření jejího příjmu proto nemohlo být řádně provedeno (jakoukoliv) pracovní smlouvou. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobce se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalované a ověřil pouze výši nájmu bez toho, aniž by dále zjišťoval, zda má žalovaná výdaje v tvrzené výši či nikoli. Pouhé vyplnění formuláře (karty zákazníka) nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalované. 17. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet půjčku (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 18. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované půjčku v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 z. s. ú., jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 19. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce byla od počátku neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 13.168 Kč, žalobce má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 832 Kč. 20. Žalobce má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o půjčce ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalované zasláno dne [datum], doručeno jí mohlo být nejdříve 3 dne po odeslání, tj. [datum]. Dne [datum] žalované počala běžet 10 denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne [datum]. Soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem [datum] ve výši 8,05 % ročně, který není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 21. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem p