61 C 155/2022-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem podaným dne 27.2.2022 domáhal zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovaným byla dne 22. 12.2014 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci nejpozději do 16.1.2015. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínána) dlužnou částku dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěru ohledně skutkového stavu. Dne 22.12.2014 uzavřel právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč a tato byla žalovanému vyplacena v hotovosti, což potvrdil vlastnoručním podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce zápůjčku v uvedené výši a uhradit poplatek za její poskytnutí ve výši 2 240 Kč nejpozději do 16.1.2015. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným, což bylo žalované oznámeno. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne12 .6.2020. Žalobou se domáhal pouze zaplacení dlužné jistiny. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 násl. občanského zákoníku, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč, která byl žalovanému vyplacena dne 22.12.2014. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce vrátit poskytnutou částku a uhradit poplatek za její poskytnutí ve výši 2 240 Kč nejpozději do 16.1.2015. Je však třeba konstatovat, že žalobce žádným způsobem netvrdí a ani neprokazuje okolnosti uzavření smlouvy související se zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem. Z žaloby, kterou se domáhá pouze zaplacení jistiny ve výši 8 000 Kč, lze dovodit, že předvídá rozhodnutí vycházející ze závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy a z toho plynoucí závěr o vzniku bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor společnosti [právnická osoba]. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci tohoto řízení byl zcela pasivní, neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 8 000 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se práva uplatněného výzvou žalobce k plnění včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit z této částky i zákonné úroky z prodlení. 13. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 1.489 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, tří úkonů právní služby po 200 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., tří režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 189 Kč. 15. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.