62 C 19/2022-92 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 10. 2021, doplněnou o podání ze dne 11. 2. 2022, domáhala zaplacení 250.224,43 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla 10. 8. 2017 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému téhož dne bezhotovostním převodem na jeho účet poskytnut úvěr ve výši 250.000 Kč za účelem konsolidace dlužných závazků žalovaného. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 12,20 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4.000 Kč ode dne 26. 9. 2017. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně dne 16. 11. 2020 prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 249.924,43 Kč, smluvního poplatku ve výši 300 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 12.840,76 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od 3. 12. 2020 do 27. 8. 2021 ve výši 13.362,75 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 262.765,19 Kč od 28. 8. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Dne 10. 8. 2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou úvěrového rámce až do výše limitu 250.000 Kč, a to ve výši 105.219,87 Kč za účelem úplné úhrady dluhů žalovaného sjednaných mezi účastníky a evidovaných na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a ve zbylé výši neúčelově ve prospěch běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se úvěr zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 12,20 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4.000 Kč splatnými vždy k 26. dni daného měsíce počínaje dnem 26. 9. 2017. 5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru byla ověřena výše měsíčního příjmu žalovaného 17.335 Kč předložením potvrzení o příjmu ve výši 11.371 Kč a oznámením Ministerstva vnitra o výši invalidního důchodu 5.964 Kč. 6. Podle výpisu z úvěrového účtu žalovaný v roce 2017 uhradil 16.100 Kč, v roce 2018 uhradil 38.586 Kč, v roce 2019 uhradil 33.524,78 Kč a v roce 2020 uhradil 12.482,65 Kč, celkem tedy žalovaný na svůj dluh uhradil 100.693,43 Kč. 7. Dopisem ze dne 18. 11. 2020 žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu prohlásila úvěr za splatný ke dni 16. 11. 2020 a současně žalovaného vyzvala k jeho zaplacení do 2. 12. 2020. 8. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 8. 2021 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu. 9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 16. V posuzované věci žalovaný předložil žalobkyni přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech, žalobkyně však žádným způsobem nezjišťovala a neověřovala výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného a ani si nevyžádala doklady k ověření skutečných výdajů žalovaného. Žalobkyni bylo navíc známo, že žalovaný hradí další dluhy, bylo tedy na místě, aby žalobkyně sama aktivně provedla šetření za účelem zjištění výše pravidelných měsíčních výdajů za účelem zjištění, zda žalovaný bude disponovat dostatečnou částkou k úhradě nově vzniklého dluhu. Žalobkyně však na povinnost danou jí zákonem o spotřebitelském úvěru rezignovala a pro určení výdajů žalovaného vycházela pouze z historických dat Českého statistického úřadu, které však relevantním způsobem nevypovídají o majetkové situaci konkrétního žalovaného. 17. Žalobkyně nepostupovala při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 18. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - [číslo]). 19. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru uhradil částku 100.693,43 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 149.306,57 Kč. 20. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 18. 11. 2020, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 2. 12.2020. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 3. 12. 2020 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. 21. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl. 22. Lhůta k plnění