63 C 205/2022-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 2.12.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.570 Kč s úrokem ve výši 3.629,82 Kč, od 7.12.2019 do zaplacení pak ve výši 23,72 % z částky 7.000 Kč a úrokem z prodlení ve výši 1.220,92 Kč a od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 8,05 % z částky 7.000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému téhož dne poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 980 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.800 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách po 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10.10.2017. Protože žalovaný své platební povinnosti nesplnil, požaduje žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019 postoupena, zaplacení nejen dlužné jistiny 7.000 Kč, ale i smluvených úroků v sazbě 23,72 % ročně z jistiny ve výši 7.000 Kč vyčíslených za dobu od 11.10.2017 do 6.12.2019 částkou 3.629,82 Kč a úroků z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z jistiny ve výši 7.000 Kč vyčíslených za dobu od 18.10.2017 do 6.12.2019 částkou 1.220,92 Kč a dále dlužné úhrady za služby ve výši 4.570 Kč. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Z karty zákazníka – žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 30.8.2016 společnost [právnická osoba], o zápůjčku ve výši 7.000 Kč s týdenní splatností sjednaných splátek, přičemž v žádosti uvedl, že žije v nájmu, je svobodný, je zaměstnán, jeho čistý měsíční příjem je 17.500 Kč, celkový příjem domácnosti pak 17.500 Kč a odhadované měsíční výdaje 8.900 Kč. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 30.8.2016 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, v této se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč oproti závazku žalovaného vrátit poskytnutou částku ve výši 7.000 Kč spolu s úrokem ve výši 980 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1.400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.800 Kč, celkem tedy 12.180 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 210 Kč splatných v 7 denních intervalech, počínaje nejpozději 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6.12.2019, daným k poštovní přepravě dne 7.1.2020, jak bylo zjištěno z podacího lístku č. [anonymizováno]. 5. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 30.8.2016 s právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 980 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1.400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.800 Kč zaplatit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč. Ve smlouvě tedy bylo dohodnuto, že za půjčení finanční částky 7.000 Kč uhradí žalovaný úplatu ve formě úroků ve výši 980 Kč, a ve formě poplatků a odměn ve výši dalších 4.200 Kč. 6. Soud má za to, že dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 980 Kč, tedy 14% z poskytnuté částky a dále úroky ve formě poplatků a odměn ve výši dalších 4.200 Kč, tedy 60 % z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst.1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok ve výši 74 % z poskytnutých prostředků, tedy vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů. 7. S ohledem na závěr o částečné neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky ve výši 7.000 Kč žalovaný uhradil toliko 610 Kč, bylo žalobě vyhověno v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6.390 Kč a ve zbývající části byla jako nedůvodná zamítnuta, přičemž podle ustanovení § 1968, 1970 o.z. zavázal soud žalovaného povinností zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, jejichž výše byla stanovena podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z podacího archu České pošty, s.p. je zřejmé, že výzva k úhradě dlužné částky adresovaná žalovanému byla dána k přepravě provozovateli poštovních služeb dne 10.5.2020 a dle ustanovení § 573 o.z. byla tato doručena dne 13.5.2020 (§ 605 odst. 1, § 607 o.z.). Nesplnil-li tedy žalovaný svůj peněžitý závazek dne poté, to je 14.5.2020, ocitl se ode dne následujícího, tedy od 15.5.2020 v prodlení a je podle ustanovení § 1970 o.z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení. Žalobkyně je proto oprávněna požadovat nejen zaplacení vzniklého dluhu, ale i úroků z prodlení. Žalovanému byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky 6.390 Kč od 15.5.2020 tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba ohledně požadovaných úroků a úroků z prodlení zamítnuta, neboť žalovaný po uvedenou dobu nebyl v prodlení, resp. smlouva byla shledána neplatnou (ohledně požadovaných úroků). 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 11.570 Kč a byla úspěšná ve výši 6.390 Kč, což je 55% z požadované částky. Vzhledem k tomu, že úspěch obou účastníků byl téměř shodný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.