72 C 300/2016-497 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 333.000 Kč s příslušenstvím, a to s tím, že žalovaný byl zaměstnancem žalobce ode dne 1. 8. 2002 na pozici „manager marketingu“ a od 1. 2. 2006 na pozici „sales manager“. Pracovní poměr skončil ke dni 11. 4. 2016 na základě dohody o rozvázání pracovního poměru. Na základě dlouhodobé spolupráce se žalobce jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec dohodli na uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému bezúročnou zápůjčku peněz ve výši 333.000 Kč. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena ústní formou mezi jednatelem žalobce, panem , tituly před jménem, , jméno FO, a žalovaným a jako reálný kontrakt vznikla dne 22. 2. 2016. Finanční prostředky byly poskytnuty bezhotovostním převodem z účtu žalobce č. , tel. číslo, /0 300 jeho u , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., na osobní účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . s., a to ve dvou platbách, konkrétně dne 19. 2. 2016 ve výši 160.000 Kč a dne 22. 2. 2016 ve výši 173.000 Kč. Jelikož termín splatnosti zápůjčky, resp. navrácení finančních prostředků, nebyl konkrétně stanoven, resp. byl stanoven neurčitě, vypověděl žalobce předmětnou smlouvu o zápůjčce s odkazem na ustanovení § 2393 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přípisem ze dne 18. 6. 2016 s tím, že výpovědní lhůta činí 6 týdnů ode dne převzetí výpovědi. Výpověď byla žalovanému doručena dne 19. 8. 2016 (kdy k tomu žalobce v žalobě rovněž uvedl, že výpověď označená datem 18. 6. 2016 byla písařskou chybou, kdy správné datum přípisu mělo být 18. 8. 2016). Výpovědní lhůta tak uplynula dne 30. 9. 2016, kdy žalovaný k dnešnímu dni ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu k plnění ze dne 18. 10. 2016, která byla žalovanému doručena dne 20. 10. 2016.2. Žalovaný pak v rámci jeho procesní obrany zejména uváděl, že sice potvrzuje, že obdržel od žalobce jako svého tehdejšího zaměstnavatele částku ve výši 160.000 Kč dne 22. 2. 2016 a částku ve výši 173.000 Kč dne 23. 2. 2016, avšak zásadně popírá, že by mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která měla být uzavřena ústní formou mezi jednatelem žalobce a žalovaným, jejímž předmětem by měla být částka ve výši 333.000 Kč. K uzavření žádné smlouvy o zápůjčce mezi žalobcem a žalovaným nikdy nedošlo a samotný odkaz žalobce na pouhé vyplacení jím uváděných částek žalovanému je zcela vytržený z kontextu a ve prospěch jeho tvrzení o tom, že tyto prostředky byly poskytnuty jako zápůjčka, nesvědčí žádný důkaz. Ve skutečnosti právním důvodem pro poukázání částek ve výši 160.000 Kč a 173.000 Kč ze strany žalobce na účet žalovaného nebylo uzavření smlouvy o zápůjčce, jak uvádí žalobce, ale odměna žalovaného jako zaměstnance společnosti , právnická osoba, , vyplacená mu jako bonus za rok 2015. O tom, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dohoda o výše zmiňované výplatě bonusů, svědčí zejména obsah vzájemné komunikace mezi žalovaným a pověřeným zástupcem žalobce, panem , jméno FO, , synem jednatele žalobce, který v praxi dlouhodobě řešil se zaměstnanci jejich odměňování ve společnosti, kdy pravidla pro odměňování žalovaného ve společnosti žalobce byla dohodnuta dle dokumentu označeného jako „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, “. Na základě vzájemné e-mailové komunikace mezi žalovaným a panem , jméno FO, tak byla dohodnuta výše odměny v částce 333.000 Kč, kdy na základě e-mailové komunikace ze dne 16. 2. 2016 pak bylo dohodnuto také to, že odměna bude poskytnuta ve dvou tranších, a to ve výši 160.000 Kč a 173.000 Kč. Následně pak 22. 2. 2016, resp. 23. 2. 2006, skutečně došlo k připsání těchto částek na účet žalovaného. V kontextu výše uvedeného zde žalovaný poukázal zejména na časovou souslednost jednotlivých právních jednání, podávající ucelený obraz o tom, proč došlo ze strany žalobce k poukázání částky ve výši 333.000 Kč na účet žalovaného s tím, že konstrukce vytvořená žalobcem v tom smyslu, že snad by se mělo jednat o zápůjčku, je velmi kusá s odkazem na neexistující ústní smlouvu. Nad rámec výše uvedeného pak žalovaný uvedl, že žalobce s jednatelem žalobce ani s žádnou jinou osobou pověřenou žalobcem o poskytnutí zápůjčky ani nikdy nejednal.3. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne 13. 8. 2020 bylo ve věci rozhodnuto soudem prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 333.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 333.000 Kč od 1. 10. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a dále bylo odpovídajícím způsobem rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku v písemném vyhotovení rozsudku vyčíslenou částku.4. Na podkladě žalovaným podaného odvolání bylo následně usnesením Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne 27. 4. 2021, které nabylo právní moci dne 7. 6. 2021, rozhodnuto tak, že rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.5. Z odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Brně se mimo jiné podává, že důvodem pro zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení byla zejména ta skutečnost, že nelze akceptovat postup soudu prvního stupně, kdy ve věci jednal jako samosoudce, a teprve až na základě provedených důkazů a skutkových zjištění dospěl k závěru, že v projednávané věci se nejednalo o vztah zaměstnance a zaměstnavatele. Obrana žalovaného se přitom od samého zahájení řízení opírala o tvrzení, že poskytnutá částka 333.000 Kč vyplývala z jeho zaměstnaneckého poměru a že se jednalo o bonus za rok 2015 vyplývající z pracovních výsledků žalovaného. Pracovně právní vztahy je přitom s odkazem na ustanovení § 36a odst. 1 o. s. ř. třeba projednat v senátě. S ohledem na uvedené tak odvolací soud konstatoval, že jestliže soud prvního stupně věc projednal a rozhodl jako samosoudce, zatížil řízení vadou a ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolacímu soudu nezbylo než rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit dalšímu řízení k novému projednání a rozhodnutí.6. Dále se z odůvodnění odvolacího soudu mimo jiné podává, že v projednávané věci tvrzení žalobce o poskytnutí zápůjčky žalovanému, prokazoval žalobce účastnickou výpovědí jednatele žalobce, dokladem o zaslání peněz na bankovní účet žalovaného a nepřímo svědeckou výpovědí , jméno FO, , který částí jednání mezi jednatelem žalobce a žalovaným, byl přítomen. Naproti tomu žalovaný se bránil tím, že poskytnutá částka byla pod bonusem za rok 2015 vyplacená žalovanému za jeho pracovní výsledky. Žalovaný prokazoval svá tvrzení svou účastnickou výpovědí a listinnými důkazy, zejména obsahem e-mailu a jeho příloh a výplatními páskami. V projednávané věci jde v podstatě o tvrzení proti tvrzení obou účastníků řízení a je proto na soudě, aby velice pečlivě vážil jednotlivé důkazy z hlediska jejich obsahu a věrohodnosti i v jejich souvislostech, přičemž je nepochybné, že žalovaný byl u žalobce v pracovním poměru od 1. 8. 2002, přičemž jednatel žalobce tvrdí, že mezi nimi panovaly přátelské vztahy. Toto tvrzení lze akceptovat s přihlédnutím k obsahu e-mailové korespondence, která je vedena velice neformálně a v přátelském duchu. Dále odvolací soud konstatoval, že pochybnosti o uzavření smlouvy o zápůjčce vzbuzuje již sama forma, kdy smlouva o zápůjčce měla být ústní, neurčitě byla sjednána doba vrácení. S ohledem na výši tvrzené částky by bylo možno očekávat, že jednatel jako řádný hospodář ošetří právní jednání mezi účastníky takovým způsobem, aby nevzbuzovalo pochybnosti. U žalobce jako podnikatele lze spíše očekávat, že právní jednání mezi stranami bude mít dostatečně ošetřeno, a to zejména písemně, nelze omlouvat uzavření smlouvy o zápůjčce pouze ústní formou, přátelskými vztahy.7. Dále odvolací soud shrnul, že zde stojí tedy tvrzení a výpovědi žalovaného proti tvrzení žalobce a výpovědi jeho jednatele. Listinný důkaz výpisem z bankovního účtu žalobce prokazuje pouze to, že žalobce žalovanému finanční částku ve dvou splátkách zaplatil, neprokazuje však právní důvod poskytnutí žalované částky. Žalovaný naproti tomu své tvrzení prokazuje svou účastnickou výpovědí a e-maily a přílohami, ze kterých má vyplývat nárok žalovaného na bonus z pracovněprávního poměru za rok 2015. Svědek , jméno FO, popíral výklad a obsah těchto listin s tím, že nešlo o jednání o bonusu za rok 2015, ale šlo o jednání předcházející odkupu obchodního podílu žalovaným. Svědek dále namítal, že nebyl oprávněn v pracovních vztazích za žalobce vystupovat. Nelze však přehlédnout, že žalovaný a svědek , jméno FO, shodně uvedli, že na poradě jim byl jednatelem žalobce , jméno FO, představen s tím, že do budoucna bude vést firmu. Svědek také potvrdil, že o odměnách – výši procent z marže jednal s , jméno FO, . S tím koresponduje i svědecká výpověď , jméno FO, , který sám uvedl, že se porad u žalobce účastnil, vypra