94 C 123/2021-49 — Městský soud v Brně

1. Návrhem ze dne 4. 6. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 55 082,89 Kč s příslušenstvím jako podnájemného za užívání bytu ve třetím nadzemním podlaží domu na adrese [adresa žalované], v období srpna a září 2020, záloh na služby splatných v srpnu až říjnu 2020, nedoplatku na energiích za rok 2020 a smluvní pokuty. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Usnesením ze dne 1. 3. 2022, č.j. 94 C 123/2021-32, bylo mimo jiné řízení o zaplacení částky 13 500 Kč představující smluvní pokutu podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. zastaveno. 4. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 5. Smlouvou ze dne 18. 2. 2020 přenechala žalobkyně žalované (a jejímu devítiletému vnukovi) do podnájmu byt [číslo] ve třetím nadzemním podlaží domu [adresa] postaveného na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] zapsaném na [list vlastnictví]. Žalobkyně měla byt k dispozici na základě nájemní smlouvy s Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 19. 12. 2012 a v podnájemní smlouvě uvedla, že nájemní smlouva obsahuje souhlas pronajímatele s podnájmem. Podnájem byl sjednán na dobu od 1. 3. 2020 do 31. 12. 2020 za podnájemné ve výši 13 000 Kč a s povinností žalované hradit pravidelně měsíční zálohy na služby ve výši 430 Kč. V čl. 7. účastníci sjednali úrok z prodlení ve výši 0,1 % dlužné částky podnájemného za každý den prodlení. 6. Fakturou ze dne 1. 8. 2020 [číslo] vyúčtovala žalobkyně žalované podnájemné a služby za srpen 2020 částkou 13 430 Kč splatnou dne 28. 8. 2020. Fakturou ze dne 1. 9. 2020 [číslo] vyúčtovala žalobkyně žalované podnájemné a služby za září 2020 částkou 13 430 Kč splatnou dne 28. 9. 2020. Fakturou ze dne 1. 10. 2020 [číslo] vyúčtovala žalobkyně žalované podnájemné a služby za říjen 2020 částkou 13 430 Kč splatnou dne 28. 10. 2020, z toho částka 13 000 Kč byla zaplacena včas. 7. Dne 30. 11. 2020 uzavřeli účastníci dohodu o uznání dluhu a jeho úhradě, v níž žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši 32 360 Kč na podnájemném a zálohách za služby spolu se zákonným úrokem z prodlení a„ smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 26 860 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení“ a zavázala se jej uhradit ve splátkách. 8. Z vyúčtování služeb za období od 1. 3. 2020 do 31. 12. 2020 soud zjistil, že celková spotřeba energií činila za toto období po odečtení zaplacených záloh částku 27 792,89 Kč. Tuto částku následně žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 19. 1. 2021 splatnou dne 2. 2. 2021. 9. Předžalobní výzvu ze dne 3. 3. 2021 k zaplacení částky 55 083,89 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty odeslala právní zástupkyně žalobkyně žalované dne 4. 3. 2021 (výzva, potvrzení o podání). 10. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla dne 18. 2. 2020 platně uzavřena smlouva o podnájmu předmětného bytu (§ 2215 a násl., § 2274 a násl. občanského zákoníku). Žalobkyně splnila svou povinnost žalované byt poskytnout k užívání a fakturovat jí sjednané platby, žalovaná však nesplnila svou povinnost tyto platby hradit. Předmětem žaloby je nezaplacené podnájemné za srpen a září 2020 (2 x 13 000 Kč), nezaplacené zálohy na služby za srpen, září a říjen 2020 (3 x 430 Kč) a nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 27 792,89 Kč, tj. celkem 55 082,89 Kč. Žalovaná svůj dluh dne 30. 11. 2020 uznala, ale ani přes předžalobní výzvu ze dne 3. 3. 2021 jej nezaplatila. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím - úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po splatnosti. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř). 11. Výrok II. vychází ze skutečnosti, že žalovaná je i jako podnájemce v postavení slabší strany a dle názoru soudu je třeba k její ochraně aplikovat ustanovení § 577 občanského zákoníku a modifikovat sjednanou míru úroku z prodlení na zákonnou. 12. Pronajímatel a vlastník celého předmětného domu Ing. [příjmení] [příjmení] je bývalým společníkem žalobkyně a otcem aktuálního jednatele. Žalobkyně je obchodní společností primárně prodávající řemeslné a domácí potřeby, pracovní oděvy, elektrotechniku, chemické látky a podobně. Velmi pravděpodobně se nejedná o osobu, která by mohla a měla při uzavírání nájemní smlouvy v úmyslu využívat byt na [příjmení] ulici k uspokojení vlastní bytové potřeby. Naopak žalovaná je osobou důchodového věku, která vzala zavděk pro sebe potenciálně nevýhodnou smlouvou o podnájmu, aby zajistila bydlení pro sebe a nezletilého vnuka. Soud ze situace, která vyplývá ze spisu, jednoznačně nabyl dojmu, že žalovaná je zde slabší stranou, kterou je třeba chránit. 13. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník neobsahuje výslovnou úpravu práv a povinností stran smlouvy o podnájmu bytu, kloní se soud shodně s odbornou literaturou a judikaturou k názoru, že je třeba taková práva a povinnosti posuzovat podle úpravy institutu podnájmu nejbližší, tedy podle úpravy nájmu bytu (srov. např. rozhodnutí 26 Cdo 354/2004 a 26 Cdo 148/2003 –„ Podnájemní vztah je v podstatě zvláštním případem nájemního vztahu, na jehož základě nájemce přenechává jinému - podnájemci své nájemní právo k bytu (jeho části).“ Zde by byl nájemce chráněn zákazem ujednání ukládající mu povinnosti zjevně nepřiměřené okolnostem (§ 2239 občanského zákoníku), tj. i zákazem sjednání smluvní výše úroku z prodlení (stejně jako smluvní pokuty, kterou žalobkyně s ohledem na nejasnou formulaci ve smlouvě raději vzala zpět). 14. Soud považuje za podstatné vypořádat se na tomto místě s argumentací některých částí odůvodnění vnitřně rozporného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, zveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 94/2020. Podrobněji lze odkázat na odborný článek autorů Doc. JUDr. Filipa Melzera, LL.M., Ph.D., a Doc. JUDr. Petra Tégla, Ph.D., ze dne 20. 5. 2022 v Bulletinu advokacie s názvem Podnájem v novém občanském právu. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí (týkajícím se možnosti užití speciální úpravy žaloby na neplatnost výpovědi z nájmu na výpověď z podnájmu) sice na jednu stranu uvádí, že:„ Nestanoví-li jinak zákon nebo dohoda účastníků, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší; je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání).“ Současně však později tvrdí, že subsidiární povaha podnájemního vztahu implikuje slabší ochranu podnájemce ve srovnání s nájemcem. Tento názor soud v projednávané věci nesdílí a má za to, že ochrana podnájemce může být i se zřetelem na subsidiaritu podnájemního vztahu stejná jako ochrana nájemce, a to zvláště tehdy, jedná-li se o spor o plnění z podnájemní smlouvy, který se sféry vlastníka věci nedotýká (oproti např. navázání skončení podnájmu na skončení nájmu). 15. Vzhledem k tomu, že k datu rozhodování soudu o této věci činí žalovaný smluvní úrok z prodlení z částky celkem 26 000 Kč téměř 19 000 Kč, kdežto úrok z prodlení v zákonné výši pouze asi 3 800 Kč, má soud za to, že se jedná o zjevně nepřiměřenou povinnost podnájemce, tj. že v případě sjednaného úroku z prodlení jde o zakázané ujednání podle § 2239 občanského zákoníku a je třeba sjednanou výši k ochraně žalované modifikovat na přiměřenou, zákonnou výši 8,25 % ročně. 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci tak, že soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 36,8 % nákladů, které jí vznikly. Tento poměr byl stanoven po zohlednění kapitalizace požadovaného příslušenství, neboť zamítnutá částka na úrocích z prodlení ve výši přibližně 15 200 Kč nemůže nebýt do skutečného výsledku řízení promítnuta, stejně jako zpětvzatá smluvní pokuta. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou za právní služby ve výši 11 580 Kč (tři úkony právní služby po 3 860 Kč podle § 7 advokátního tarifu), paušální náhradou výdajů ve výši 900 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 2 621 Kč a soudním poplatkem ve výši 2 744 Kč, tj. celkem žalobkyni vznikly náklady ve výši 17 845 Kč. Soud uložil žalované nahradit žalobkyni poměrnou část 6 567 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).