94 C 13/2022-29 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena dne 23. 4. 2019 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], a jejímž předmětem měl být závazek žalované vrátit poskytnutou částku 8 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 0 Kč do 23. 5. 2019, tomuto závazku žalovaná nedostála, a to ani po postoupení pohledávky žalobkyni. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 3. V dokumentu označeném jako rámcová smlouva o úvěru ze dne 23. 4. 2019, se měla žalovaná dohodnout se společností [právnická osoba] na podmínkách budoucího uzavírání úvěrových smluv prostřednictvím SMS zpráv. V dokumentu označeném jako jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] ze dne 23. 4. 2019 se měla táž společnost zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 8 000 Kč za úrok ve výši 1 Kč, když celá částka 8 000 Kč měla být splatná dne 23. 5. 2019. Oba dokumenty obsahují prostý elektronický podpis uvedením jména a příjmení žalované. Ohledně ověření totožnosti žalované a prověření její schopnosti úvěr splácet žalobkyně nenavrhla žádné důkazy. 4. Z výpisu z účtu u [právnická osoba], soud zjistil, že částka 8 000 Kč byla dne 23. 4. 2019 odeslána. Dle soudem vyžádaného potvrzení [právnická osoba], byla majitelem účtu č. [bankovní účet] ke dni 23. 4. 2019 žalovaná a téhož dne obdržela částku 8 000 Kč od původního věřitele. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni dne 3. 12. 2020 (smlouva, seznam postoupených pohledávek, oznámení žalované včetně předžalobní výzvy a podací lístek z 2. 2. 2021) 5. Po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena úvěrová smlouva. Soud nemá za prokázané, že by žalovaná uzavřela předložené smlouvy, žalobkyně netvrdila, jak původní věřitel ověřil totožnost žalované, která měla jednat prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Nad rámec toho soud uvádí, že původní věřitel neučinil ani žádné kroky k ověření úvěruschopnosti žalované (žalobkyně neoznačila žádné důkazy), případná úvěrová smlouva tak nemohla být platná ani s odkazem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Žalovaná čerpala částku 8 000 Kč bez právního důvodu (resp. právní důvod nebyl zjištěn), došlo u ní k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku a toto obohacení je povinna vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení přípisem odeslaným dne 2. 2. 2021. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, kdy byl tento přípis žalované skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.) ve spojení s lhůtou k plnění, tj. dne 8. 2. 2021 nastala splatnost částky 8 000 Kč a od následujícího dne, tj. od 9. 2. 2021, je žalovaná v prodlení se zaplacením této částky ve smyslu § 1968 o. z. Soud proto žalobě výrokem I. částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 8 000 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř). 7. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou ve výroku II. zamítl. Zamítnutí žaloby se tedy týkalo části požadovaných úroků z prodlení z částky 8 000 Kč, jelikož prodlení nastalo později, než nárokovala žalobkyně, a v době prodlení již zákonná výše byla nižší. 8. Procesně převážně úspěšné žalobkyni soud přiznal (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 600 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 200 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada DPH ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 9. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.