104 C 39/2023-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8.12.2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 381,78 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 6.2.2021 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit celkově částku 27 888 Kč (tj. jistina ve výši 15 000 Kč, služba hotovostní inkaso ve výši 2 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč a úroky ve výši 1 444 Kč) v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, kdy uhradil celkem 1 splátku v celkové výši 2 000 Kč. Následně žalovaný již nic neuhradil, předchůdce žalobkyně proto pohledávku žalovaného ke dni 6.4.2022 (splatnosti poslední předepsané splátky) zesplatnil. Dne 28.7.2022 uzavřela společnost [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek s žalobkyní, na základě které byla pohledávka žalovaného postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 4.8.2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky, kdy následně dne 8.9.2022 zasílala žalobkyně žalovanému také předžalobní upomínku. Protože došlo k porušení povinnosti ze strany žalovaného, vyúčtovala si žalobkyně také smluvní pokutu v souladu s odst. 4 smlouvy o úvěru v celkové výši 1 372,87 Kč, tj. 0,1% z dlužné částky 14 008,91 Kč za každý den prodlení v období od 7.4.2022 (den následující po splatnosti poslední neuhrazené splátky) do 13.7.2022. Ke dni podání žaloby tak činí celková dlužná částka 15 381,78 Kč, tj. jistina ve výši 14 008,91 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 372,87 Kč. Žalobkyně dále požaduje na příslušenství částku 441,95 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 14 008,91 Kč od 29.7.2022 do zaplacení, náklady na vymáhání ve výši 256 Kč a částku 12 443,28 Kč označenou v žalobním petitu jako kapitalizovaný úrok. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 27 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. V rámci odstavce 4 smlouvy je pak ujednání u smluvní pokutě ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. 5. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žije u rodičů, jeho měsíční příjem činí 52 000 Kč, náklady na bydlení má 1 000 Kč, splátky jiných půjček činí 2 000 Kč a náklady na jídlo a dopravu 4 000 Kč. Z potvrzení o výši příjmu pak bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 1 823 eur. 6. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.7.2022 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku žalovaného na žalobkyni. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4.8.2022 bylo zjištěno, že byl žalovaný vyrozumíván o postoupení pohledávky. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 8.9.2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> 15. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 16. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdci žalobce vrátit částku 27 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně uvedla, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdce žalobkyně vycházel z informací, které žalovaný uvedl v rámci žádosti o úvěr. K uvedenému tvrzení žalobkyně doložila potvrzení o výši příjmu žalovaného. V žádosti o úvěr je uvedeno, že žalovaný žije s rodiči, jeho měsíční příjem činí 52 000 Kč a má výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, na splátky ve výši 2 000 Kč a na stravu a dopravu ve výši 4000 Kč. Pokud jde o příjem tento byl doložen potvrzením o výši příjmu. Pokud však jde o výdaje, k těmto nepředložila žalobkyně žádné důkazy. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“ …Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publ