108 C 99/2022-63 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 580 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 11. 2016 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 125,95 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, dále dlužných úhrad za služby ve výši 2 724,05 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 154,97 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 473,84 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 125,95 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 9 125,95 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 5 500 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla ve výši 874,05 Kč na jistinu, ve výši 1 400 Kč na sjednaný úrok ve výši 2 000 Kč na sjednané poplatky za administrativní činnost a ve výši 1 275,95 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 27. 11. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 27. 11. 2016). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 58 týdenních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 23,72 % ročně. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek v celkové výši 7 400 Kč, který se skládal z úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 17 400 Kč. Z Karty zákazníka ze dne 27. 11. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání uvedla, že bydlí v nájemním bytě, kdy náklady na bydlení uvedla ve výši 5 000 Kč. Dále uvedla, že je ve starobním důchodu, který deklarovala ve výši 7 600 Kč. Jako další příjmy uvedla částku 14 347 Kč, jako plat pěstounky a částku 12 050 Kč jo dávku státní sociální podpory. Výdaje na domácnost uvedla ve výši 8 500 Kč. K těmto tvrzením doložila výměru důchodu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované. 5. Z přehledu splátek soud zjistil, že za období od 1. 12. 2016 do 25. 11. 2019 uhradila žalovaná celkem částku 5 500 Kč. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni, kdy dopisem datovaným dne 29. 11. 2019 byla současně žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Dopis byl dán na poštu dne 13. 12. 219 (viz dopis ve věci postoupení pohledávek a podací lístek). 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení. 8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který byl účinný v době uzavření smlouvy. Z obsahu obou smluv jednoznačně vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 1 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 3 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o půjčce ze dne 27. 11. 2016 peněžní prostředky v částce 10 000 Kč. Žalovaná tuto částku od právní předchůdkyně žalobkyně převzala dne 27. 11. 2016. 9. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil. 11. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 12. V řízení bylo potřeba, aby žalobkyně prokázala, že před sjednáním úvěru provedla důkladné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Toto však v řízení prokázáno nebylo. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. žalobkyně doložila pouze kartu zákazníka vyplněnou na základě informací poskytnutých žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně tak při posouzení úvěruschopnosti vycházela pouze z informací žalované, z dokladů předložených žalovanou. Ohledně příjmů žalované měla doloženu jen výměru starobního důchodu, další částky příjmů, které žalovaná uváděla, nebyly nijak dokladovány a ověřovány. Je zřejmé, že informace týkající se příjmů žalované právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala. Rovněž nebyly nijak ověřeny tvrzené výdaje, když právní předchůdkyně žalobkyně nepožadovala žádné údaje v tomto směru. Nebyla doložena žádná nájemní smlouva ani jiný doklad prokazující výši výdajů na bydlení či výdajů na domácnost. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaná ani nijak nedoložila a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (např. výdaje s užíváním bytu – doklad SIPO apod., obrat na účtu žalované za delší období a další, doklady o všech příjmech domácnosti). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání či dávek státní sociální podpory, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované částku 10 000 Kč dne 27. 11. 2016 poskytla, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze stran