115 C 73/2022-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 18. 2. 2022, doplněnou o podání ze dne 24. 8. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 250 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 28. 3. 2020 prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč jednorázovou splátkou do 19. 5. 2020. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaný uvedl, že má příjem ve výši 24 166 Kč, je zaměstnaný na dobu neurčitou, je svobodný, bezdětný, žije v podnájmu a jeho měsíční výdaje činí 13 000 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti; na svůj dluh neuhradil ničeho, žalobce se proto domáhá zaplacení jistiny, dlužného poplatku, smluvní pokuty a nákladů spojených s vymáháním pohledávky. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Dne 28. 3. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce prostřednictvím webové stránky žalobce www.coolcredit.cz. Žalovanému byla převodem na jeho účet č. [bankovní účet] poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč (jak také plyne z potvrzení o provedené platbě ze dne 28. 3. 2020). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 3 250 jednorázovou splátkou do 19. 5. 2020. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatek za odeslání upomínky ve výši 500 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou dluhu byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. 5. Dopisy ze dne 26. 5. 2020, 2. 6. 2020, 9. 6. 2020, 18. 6. 2020 a 3. 7. 2020 žalobce upomínal žalovaného o úhradu dluhu. 6. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 4. 2021 žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu. Předžalobní výzva byla odeslána 6. 4. 2021. 7. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 8. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 14. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 15. V posuzované věci žalovaný sice předložil žalobci přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze sdělení žalobce a z jím předložených důkazů nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly dostatečně ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaný žádným způsobem nespecifikoval své tvrzené výdaje 13 000 Kč, zda tedy částka 13 000 Kč představovala výdaje na bydlení, domácnost, výdaje na osobní potřeby apod. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si zdroj a skutečnou výši těchto výdajů (např. předložením nájemní smlouvy apod.). Pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s tvrzením žalovaného o ohledně jeho měsíčních výdajů, aniž se zajímal o pravdivost těchto tvrzení, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. 16. I kdyby soud pominul nedostatečné ověřování výdajové stránky žalovaného ze strany žalobce, nelze než uzavřít, že žalobce rovněž nedostatečně přistoupil i k hodnocení, zda žalovaný je schopen uhradit dluh jednorázovou splátkou. Příjmy žalovaného byly stanoveny částkou 24 167 Kč, výdaje (ač neověřené) byly určeny částkou 13 000 Kč. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že žalovanému měsíčně zůstala disponibilní částka 11 647 Kč, která měla postačovat k úhradě dluhu ve výši 10 000 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce a z tvrzení žalobce však plyne, že spolu s poskytnutou zápůjčkou ve výši 10 000 Kč byl splatný rovněž poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. Žalovaný tak byl povinen jednorázovou splátkou uhradit částku 13 250 Kč, tedy částku, která převyšovala jeho volné měsíční finanční prostředky. 17. Žalobce postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). 18. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). 19. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 od