116 C 85/2022-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 2. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 48 867 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru splatné ve splátkách [číslo] ze dne 19. 8. 2019 a částku ve výši 22 576,55 Kč představující smluvní pokutu. Podáním ze dne 22. 7. 2022 vzal žalobce svůj návrh co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 211 Kč a co do částky ve výši 22 576,55 Kč na smluvní pokutě zpět s odůvodněním, že žalobce nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet úvěr, a proto se po revizi žalovaných částek rozhodl vzít žalobu v uvedeném rozsahu zpět. Usnesením ze dne 7. 10. 2022, č.j. 116 C 85/2022-21, soud návrhu vyhověl a v uvedeném rozsahu řízení zastavil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 19. 8. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaným prostřednictvím zprostředkovatele uzavřena Smlouva o úvěru splatném ve splátkách [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Dle předloženého výpisu z bankovního účtu byl úvěr ve výši 50 000 Kč dne 19. 8. 2019 zaslán na bankovní účet č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl v jím podepsaném formuláři pro doplnění čísla bankovního účtu. Žalovaný se zavázal vrátit formou 36 měsíčních splátek ve výši 2 916,41 Kč celkovou částku ve výši 104990,76 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 50 000 Kč a úrokem ve výši 54 990,76 Kč, když úroková sazba byla sjednána ve výši 56,72 %. Splátky byl splatné vždy k 19. dni příslušného měsíce, poslední splátka byla splatná ke dni 19. 8. 2022. Žalovaný se ve smlouvě pro případ, že se ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv části závazku, zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když uhradil pouze částku ve výši 10 842,41 Kč, která byla započítána v částce 1 133 Kč na úhradu jistiny a v částce 9 709,41 Kč na úhradu úroku. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, zaslal právní předchůdce žalobce žalovanému upomínku ze dne 31. 12. 2019. V opakované výzvě k úhradě ze dne 25. 1. 2020 byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění dluhu. Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne 24. 2. 2020 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 24. 2. 2020 a vyzván k zaplacení celé dlužné částky. Na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena s účinností ke dni 14. 6. 2021 na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021, které bylo žalovanému dle předloženého podacího archu odesláno dne 29. 6. 2021. Žalobce žalovaného k zaplacení postoupené pohledávky vyzval také dopisem ze dne 7. 7. 2021. Žalovaný žalobci zbývající dlužnou částku nezaplatil a neučinil tak ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 9. 11. [číslo], která byla žalovanému dle předloženého poštovního podacího archu odeslána dne 11. 11. 2021. Žalobce tak po částečném zpětvzetí žaloby požaduje zaplacení jistiny ve výši 48 867 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 867 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 185,36 Kč za období od prvního dne prodlení po dni zesplatnění úvěru, tj. od 25. 2. 2020, do 1. 6. 2021 a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč za cestu pověřeného terénního pracovníka žalobce na kontaktní adresu žalovaného dne 10. 8. 2021. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v průběhu řízení usnesením ze dne 28. 6. 2022, č.j. 116 C 85/2022-16, vyzval žalobce k upřesní a doložení důkazů, ze kterých bude zřejmé, že právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného, avšak žalobce na výzvu soudu reagoval sdělením, že žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a řádně neposoudil schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). 12. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému hledět jako na bezdůvodné obohacení na straně žalované (§ 2991 občanského zákoníku). Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný částku ve výši 10 842,41 Kč již uhradil. Žalobou uplatněný nárok je tak důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou a částkou již uhrazenou, tj. co do částky 39 157,59 Kč. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Jelikož žalovaný v řízení neuvedl, že by požadovanou částku žalobci zaplatil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 39 157,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 13. 7. 2021 do zaplacení. Žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení, neboť se žalovaný dostal marným uplynutím lhůty splatnosti do prodlení. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení bylo odesláno dle podacího lístku dne 29. 6. 2021. Nebylo prokázáno doručení oznámení žalovanému, proto se oznámení považuje dle § 573 za použití § 607 občanskéh