13 C 100/2023-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 4. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 67 800 Kč s příslušenstvím (úrok, úrok z prodlení) z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 50 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 17 800 Kč. 2. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 23. 8. 2023 vzala žalobu zpět ohledně požadavku na uhrazení smluvní pokuty a úroku ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 5. 5. 2021 do zaplacení. Trvala pouze na uhrazení jistiny a zákonných úroků z prodlení. 3. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. S ohledem na procesní úkon žalobkyně, která svoji žalobu vzala částečně zpět, soud rozhodl výrokem I., jak je uvedeno shora, tj. o částečném zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než ve věci začalo jednání, nevyžadoval soud souhlas žalovaného se zpětvzetím návrhu. 4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán. 5. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.): 6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě níž poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný se úvěr zavázal vrátit 12 měsíčním splátkami ve výši 7 061 Kč spolu s úrokem ve výši 12 % ročně, a poplatkem ve výši 31 690,73 Kč (smlouva o úvěru + formulář). Ohledně schopnosti žalovaného řádně hradit úvěr bylo ze strany žalobkyně sděleno, že požaduje úhradu pouze poskytnuté jistiny. Předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč žalovanému poskytla na jeho bankovní účet (potvrzení o platbě + sdělení banky č.l. 35). Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila dne [datum] na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy). Žalovanému bylo postoupení oznámeno na základě přípisu ze dne 30. 1. 2023 (oznámení o postoupení pohledávek vč. podacího archu). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky (předžalobní upomínka ze dne 30. 1. 2023 + podací lístek). 7. Ohledně výzvy soudu k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že požaduje pouze úhradu poskytnuté jistiny jako jako bezdůvodného obohacení. Dle soudu lze z předložených listin uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěryschopnost žalovaného. 8. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně neprokázala, že dostatečně zjišťovala a prověřovala výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že její předchůdkyně jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností. 9. Pokud tedy byly následně mezi předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od předchůdkyně žalobkyně načerpal peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a nevrátil ničeho. 11. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 50 000 Kč. Na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 50 000 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Proto soud výrokem II. podané žalobě částečně vyhověl. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř). 12. Vzhledem k tomu, že dle shora uvedeného výkladu Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) dosud nenastalo prodlení žalovaného s úhradou bezdůvodného obohacení, zamítl soud nárok žalobkyně na požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč, a to výrokem III. tohoto rozsudku. 13. Procesně částečně úspěšné žalobkyni (zpětvzetí do částky 17 800 Kč soud hodnotil jako neúspěch žalobkyně) soud na základě zásady odečítání neúspěchu od úspěchu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) přiznal právo na náhradu 48 % nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) ve výši 11 460 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 3 820 Kč dle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 900 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2 596 Kč a soudní poplatek ve výši 3 390 Kč, tj. 48 % z 18 346 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 806 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).