14 C 26/2022-59 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení částky 27 000 Kč z titulu úhrady nemajetkové újmy dle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícím v povinnosti vydat rozhodnutí v řízení o přestupku v zákonné lhůtě. Žalobce si vypočetl, že řízení trvalo celkem 30 měsíců s tím, že za první dva roky vychází z částky 15 000 Kč a za zbývajících 6 měsíců požaduje 1250 Kč za každý měsíc, tedy 22 500 Kč, a tuto částku pak navýšil o 20 %, celkem na částku 27 000 Kč s ohledem na to, že se jednalo o přestupkové řízení a samotná povaha řízení o přestupku jakožto řízení o obvinění trestní povahy, tak lze dovodit závažný zájem žalobce jakožto obviněného, případně by byl dán důvod pro zvýšení částky o 20 % (možné by bylo až o 50 %), že se jednalo o projednání dopravního přestupku, který nevyžadoval rozsáhlejší dokazování, tedy tato„ banalita“ projednávané věci by pak rovněž představovala důvod pro zvýšení základní částky o dalších 20 %. Důvody pro snížení základní částky představuje skutečnost, že řízení bylo projednáváno na třech stupních, tedy by zde byl důvod pro snížení o 20 % základní částky s tím, že žalobce, pokud jde o výpočet požadované částky, odkázal na Manuál pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb., který sestavila Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva Ministerstva spravedlnosti a dále na sjednocující stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010. 2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná nejprve zdůraznila, že nárok uplatněný žalobou, byl u ní uplatněn dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne 14. 8. 2021 toliko ve výši 26.125 Kč, a to prostřednictvím pana [příjmení] [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa]. V tomto ohledu žalovaná nepovažuje podmínku pro prvotní uplatnění nároku ve smyslu § 17 zákona č. 82/1998 Sb. ohledně částky 850 Kč za splněnou. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 27.000 Kč uvedla, že jej nelze v žádném případě počítat od 14. 8. 2021, když žalované byla žádost doručena stejného dne. V teoretickém rovině se žalovaná mohla ocitnout v prodlení nejdříve 6 měsíců od uplatnění nároku, navíc u žalované byla uplatněna toliko částka 26.125 Kč. Na svoji obranu proti žalobě uvedla, že dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím či také nesprávným úředním postupem. Zákon č. 82/1998 Sb. vyžaduje splnění tří podmínek k tomu, aby bylo možno uznat náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, a to: a) existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, b) vznik škody či nemajetkové újmy, c) příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Žalovaná souhlasí s žalobcem, že na přestupkové řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a lze tak toto řízení hodnotit z pohledu přiměřenosti jeho délky. Celková délka předmětného řízení tedy je 2 roky, 7 měsíců a 10 dnů, tj. od 10. 10. 2018 (řízení bylo zahájeno dne 10. 10. 2018, kdy byl žalobci doručen příkaz [obecního úřadu]) do 19. 5. 2021 (právní moci rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 12. 5. 2021). Žalovaná však nepovažuje délku tohoto řízení za nepřiměřenou, a to s ohledem na skutečnost, že řízení bylo vedeno nejen dvěma instancemi v rámci správního řízení, ale délka zahrnuje i řízení před krajským soudem a následně opět před krajským úřadem. Je nepochybné, že s narůstajícím počtem orgánů, které se na předmětném řízení podílejí, roste úměrně tomu i délka celého řízení. Zároveň platí, že i v případě průtahů v řízení nemusí být celková délka řízení nepřiměřená. Rovněž je nutné přihlédnout k chování žalobce, resp. jeho zmocněnce, který činil blanketní podání a podával zcela neurčité námitky podjatosti. Z těchto důvodů je zcela na místě dané řízení považovat svou délkou za přiměřené. 3. Na to žalobce reagoval ještě podáním, kde shrnul, že pouze využíval procesních práv daných mu objektivním právem, což nemůže jít k tíži účastníka. Navíc okolnost, zda účastník přispěl k prodloužení řízení, by mohla vést toliko k závěru o moderaci přiměřeného zadostiučinění, nikoliv k rozhodnutí o zamítnutí nároku na náhradu nemajetkové újmy jako takovému, když celková délka řízení byla nepřiměřená. Co se týká argumentu, že žalobce uplatnil u žalovaného částku nižší, tj. 26 125 Kč, tak je to tvrzení ne zcela přiléhavé, protože jde o to, že uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění co do základu; samotná jeho výše může být předmětem úvah. 4. Žalovaný dále uvedl, že ohledně tvrzení vzniku újmy je nutné, aby žalobce vzniklou újmu tvrdil, a to prostřednictvím skutkových okolností, z nichž by bylo možné vznik nemajetkové újmy dovozovat, aby následně bylo možné posoudit rozsah tvrzené utrpěné nemajetkové újmy a též příčinnou souvislost mezi vznikem tvrzené nemajetkové újmy a nepřiměřenou délkou řízení. Žalobce však vznik újmy v žalobě netvrdí. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, uvádí:„ Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován.“ Ohledně tvrzení vzniku újmy je podle názoru žalované nutné, aby žalobce vzniklou újmu tvrdil, a to prostřednictvím skutkových okolností, z nichž by bylo možné vznik nemajetkové újmy dovozovat, aby následně bylo možné posoudit rozsah tvrzené utrpěné nemajetkové újmy a též příčinnou souvislost mezi vznikem tvrzené nemajetkové újmy a nepřiměřenou délkou řízení. Žalobce však vznik újmy v žalobě netvrdí. Aplikace vyvratitelné domněnky dle žalované neznamená, že žalobce nemusí nemajetkovou újmu jako předpoklad jeho nároku vzniklou mu v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení vůbec tvrdit. K tomu lze dodat, že vyvratitelná domněnka vzniku újmy směřuje k povinnosti důkazní, nikoliv k povinnosti tvrzení. 5. Pro úplnost shrnutí tvrzení stran lze uvést, že žalobce dovozoval vznik nemajetkové újmy v jeho sféře z prostého faktu, že řízení o přestupku trvalo nepřiměřeně dlouho. 6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to uplatnění nároku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/98 Sb. ze dne 14. 8. 2021 – na čl. 83 a násl. správního spisu a odeslaná zpráva – detail zprávy ze dne 14. 8. 2021, přičemž žalovaná k tomu uvedla, že činí nesporným, že tato výzva byla doručena žalované dne 14. 8. 2021. Z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázáno, že žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/98 Sb., který byl doručen žalované dne 14. 8. 2021, tedy byla splněna obligatorní podmínka pro uplatnění nároku u soudu (předběžné uplatnění nároku na odškodnění u ústředního orgánu podle ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb.). 7. Dále soud z připojeného správního spisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav. Dne 3. 1. 2018 vypracovala Městská policie [obec] oznámení o přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 361/2000 Sb.“), kterého se měl dopustit řidič vozidla [registrační značka] dne 23. 10. 2017 v 10:21 hod., když neoprávněně zastavil a stál v křižovatce, nebo v kratší vzdálenosti než 5 m před a za křižovatkou. Oznámení o přestupku bylo [obecnímu úřadu] doručeno dne 3. 1. 2018 (oznámení o přestupku ze dne 23.10.2017 v 10:21 hod. – postoupení spis. materiálu ze dne 3.1.2018 na [obecní úřad], Odbor dopravně správních činností – viz čl. 1, včetně fotodokumentace na čl. 2 až 3 správního spisu). Následně dne 25. 1. 2018 zaslal [obecní úřad] žalobci jako provozovateli vozidla výzvu sp. zn. [číslo] [spisová značka] [číslo] k uhrazení částky 500 Kč, případně sdělení osoby řidiče. Na tuto výzvu žalobce nereagoval (výzva provozovateli vozidla s nímž došlo ke spáchání přestupku k uhrazení určené částky ze dne 25. 1. 2018). Magistrát dne 8. 10. 2018 věc oznámení přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. odložil (usnesení o odložení věci oznámení přestupku ze dne 8. 10. 2018). Dne 10. 10. 2018 vydal [obecní úřad] příkaz, kterým žalobce jako provozovatele vozidla uznal vinným z pře