16 C 217/2022-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 16.776,11 Kč s příslušenstvím, neboť na základě uzavřené smlouvy o půjčce [číslo] dne 24.4.2015 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč, jakož i za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje 1. květnem 2015, při splatnosti poslední splátky 3.6.2016. Na poskytnutou částku žalovaná uhradila toliko 9.400 Kč. 2. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 5.2.2015 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.365 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.500 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 555 Kč, počínaje dnem 12.2.2015, při splatnosti poslední splátky 3.12.2015. Na poskytnuté peněžní prostředky žalovaná uhradila celkem 19.040 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z karty zákazníka ze dne 24.4.2015 soud zjistil, že příjmy domácnosti žalované představující celkem 15.800 Kč a sestávající se ze státní podpory ve výši 3.800 Kč a ze mzdy ve výši 12.000 Kč [ulice] výdaje domácnosti žalované představují 13.270 Kč, a to 3.000 Kč nájem, 4.000 Kč výdaje na domácnost, 400 Kč výdaje na telefon a 5.870 Kč splátky/půjčky/alimenty. Použitelný příjem tak představuje 2.530 Kč. Z karty zákazníka - žalované ze dne 5.2.2015 soud zjistil, že celkové příjmy domácnosti žalované představují 15.800 Kč a tvoří státní podporu ve výši 3.800 Kč a mzdu ve výši 12.000 Kč [ulice] výdaje domácnosti žalované představují celkem 11.160 Kč, a to 4.000 Kč nájemné, 4.000 Kč výdaje domácnosti, 1.200 Kč spoření, 1.560 Kč splátky/půjčky/alimenty a 400 Kč výdaje na telefon. Použitelný příjem pak činí 4.640 Kč. Ze smlouvy o půjčce ze dne 5.2.2015 soud zjistil, že žalované byla poskytnuta půjčka ve výši 15.000 Kč spolu s poplatky v celkové výši 8.865 Kč sestávající se z poplatku za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč, z úroku ve výši 1.365 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek 4.500 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 23.865 Kč se žalovaná zavázala splácet prostřednictvím 43 týdenních splátek po 555 Kč, počínaje dnem 12.2.2015, při splatnosti poslední splátky 3.12.2015. Ze smlouvy o půjčce ze dne 24.4.2015 soud zjistil, že žalované byla poskytnuta půjčka 15.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky ve výši 11.100 Kč sestávající se z poplatku za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč, z úroku ve výši 2.100 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč, tedy v celkové částce 26.100 Kč prostřednictvím 58 týdenních splátek po 450 Kč, počínaje dnem 1.5.2015, při splatnosti poslední splátky 3.6.2016. Výzvou k plnění se základním, skutkových a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3.9.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 18.9.2020. Podáním ze dne 6.12.2019 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Dne 6.12.2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, kdy součástí smlouvy je i nárok vůči žalované. 5. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014. 6. Ve smyslu ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 8. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 24.4.2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dne 5.2.2015 smlouva o zápůjčce [číslo] ve smyslu ust. § 2390 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30.000 Kč (2 x 15.000 Kč). 14. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěrus