18 C 166/2023-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 31.3.2023 domáhá po žalované zaplacení částky 14.000 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení z důvodu, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 14.000 Kč dne 18.11.2020 prostřednictvím platby z bankovního účtu na bankovní účet žalované. Žalobce tuto pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek nejprve smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.1.2023 byla pohledávka postoupena na společnost [právnická osoba], následně pak na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.1.2023. Žalovaná ničeho neuhradila, žalobce požaduje žalovanou částku pouze z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že žalované byla na její běžný účet poskytnuta částka 14.000 Kč dne 18.11.2020 (zpráva [právnická osoba]). Z žalobcem doložené smlouvy o spotřebitelském úvěru bez podpisu žalované soud uzavřel, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, když v této smlouvě se uvádělo, že 18.11.2020 bude poskytnut úvěr ve výši 14.000 Kč na bankovní účet klienta. Dále žalobce doložil všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem obchodní značkou [anonymizováno]. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [číslo] vyplývá, že částka 14.000 Kč byla 18.11.2020 převedena na účet č. [bankovní účet]. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 19.10.2023 se podává, že číslo účtu žalované je [číslo], jde tedy o číslo účtu, na který byly převedeny finanční prostředky ve výši 14.000 Kč právním předchůdcem žalobce. Dále žalobce doložil oznámení o postoupení pohledávky z 8.2.2023 spolu s předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. Žalovaná ničeho neuhradila. 4. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 5. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 6. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 7. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá. 8. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 9. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. 10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 18.11.2020 smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, jedná se o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, došlo k poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy pak poskytl právní předchůdce žalobce žalované na účet tedy bezhotovostně finanční částku ve výši 14.000 Kč, tuto se žalovaná zavázala vrátit v předepsaných splátkách. Ničeho však nezaplatila. S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především ust. § 86 a § 87, a dále také § 1810 a násl. o.z. 17. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá touto žalobou pouze vrácení jistiny úvěru, která byla žalované právním předchůdcem žalobce na účet zaslána, toto bylo doloženo listinnými důkazy (výpis z účtu právního předchůdce žalobce, zpráva banky soudu), soud se nezabýval z důvodu hospodárnosti tím, zda právní předchůdce žalobce splnil řádně svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobce soudu nedoložil předmětnou smlouvu o úvěru podepsanou žalovanou. Pakliže by soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána, nastává z tohoto důvodu neplatnost smlouvy a žalobce tak by měl nárok pouze na vrácení poskytnuté částky jako jistiny z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o.z.). Soud shledal žalobu žalobce jako důvodnou, když se žalobce domáhá pouze vrácení poskytnuté jistiny ve výši 14.000 Kč jako jejího bezdůvodného obohacení. V tomto rozsahu tedy bylo žalobě vyhověno. Pokud se žalobce domáhal zákonného úroku z prodlení, zde soud shledal, že žaloba žalobce důvodná není, v této části došlo k zamítnutí žaloby z důvodu, že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaná) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. [ulice] doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). 18. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce měl neúspěch v poměrně nepatrné části, proto mu přísluší náhrada nákladů řízení, kdy úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, které u něj spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, v nákladech za právní zastoupení ve věci, které sestávají ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, výzva, žaloba), 3x paušál režijních výloh po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14b a v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalobce představují částku 2.252 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalované zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.