18 C 170/2022-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 16.12.2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 16.025,75 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], jako právním předchůdcem žalobce, smlouvu o revolvingovém úvěru dne 12.7.2019, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 16.025,75 Kč, který měl být splacen do 5.8.2021, žalovaný však peněžní prostředky nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku na žalobce. Žalovaný ničeho neuhradil, byl upomínán, úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného, žalovaný dluží částku 16.025,75 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů. 4. Na základě listinných důkazů vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že žalovaný a společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru dne 12.7.2019, na základě které se strany dohodly, že právní předchůdce žalobce poskytne žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80.000 Kč, úrokovou sazbu si dohodli 10,50% měsíčně, RPSN 231,39%. Žalobce soudu dále předložil standardní informace o spotřebitelském úvěru, dále doložil posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nahlédnutím do databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí), dále doložil fotokopii občanského průkazu žalovaného. Z platebních informací VS [číslo] právního předchůdce žalobce určených žalovanému vyplývá, že celková dlužná částka z revolvingového úvěru činí 16.025,75 Kč, kdy aktuální dlužná částka k 5.8.2021 činí 4.999,25 Kč. Žalobce soudu dále doložil oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23.9.2021 a předžalobní výzvu spolu s dokladem o odeslání. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. 5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 6. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 7. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 8. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá. 9. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 10. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 12.7.2019 smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční částku ve výši 16.025,75 Kč, žalovanému tak vznikla povinnost sjednanou částku vrátit zpět, a to sjednaným způsobem. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitelem, musel soud hodnotit smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru. 17. Žalobce soudu doložil zjišťování úvěruschopnosti. Soud na základě všech provedených důkazů dovodil, že žaloba žalobce je důvodná, když žalovaný nevrátil poskytnutou částku, proto bylo žalobě vyhověno. Vyhověno bylo také pokud jde o požadované příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, který se opírá o ust. § 1970 o.z. a vl. nař. č. 351/2013 Sb. 18. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, které u něj spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, v nákladech za právní zastoupení ve věci, které sestávají ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, výzva, žaloba), 3x paušál režijních výloh po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14b a v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 20% daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalobce představují částku 2.252 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému zaplatit tyto náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.