20 C 37/2022-48 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení částky 15 880 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalobcem na základě smlouvy ze dne 10. 12. 2020 ve výši 12 800 Kč. Žalovaná se vedle jistiny zavázala uhradit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 080 Kč. Ve skutkových tvrzeních dále žalobce uvedl, že smlouva byla uzavřena skrze internetové stránky [webová adresa], 12 800 Kč bylo poskytnuto na účet žalované č. [bankovní účet]. 2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud tak v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Z listiny označené„ smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 10. 12. 2020“ soud zjistil, že toho dne měla být uzavřena mezi žalobcem a žalovanou smlouva o úvěru, na základě které se měl žalobce zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 12 800 Kč. V této listině je dále uvedeno, že celková výše poplatku za sjednání úvěru činí 3 080 Kč. Z této listiny soud zjistil, že není podepsána žalovanou, u označení„ dlužník,“ je pouze uvedeno„ Podepisuji SMS kódem [rok] [číslo]“ Žalobce dále k důkazu založil listinu označenou jako„ metodika posuzování úvěruschopnosti“ a„ výpis z běžného účtu [anonymizováno] žalovaného z října 2017“, ze kterých soud zjistil, že žalobce si ověřil vlastníka účtu na který plnil ze smlouvy o úvěru, a vlastníkem účtu byla žalovaná. Dále na výpisu byli uvedeny i všechny platby od 4. 7. 2019 do 1. 7. 2020 5. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 27. 8. 2021 a podacího lístku z téhož data soud zjistil, že žalobce žalovanou před podáním žaloby vyzval k úhradě dlužné částky do tří dnů. 6. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 12. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva ze dne 12. 10. 2020 o obsahu tvrzeném v žalobě, a to z důvodu, že tato listina nebyla podepsána žalovanou. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce na účet žalované zaslal částku 12 800 Kč dne 10. 12. 2020. Žalobce tedy neprokázal, že byla platně uzavřena smlouva o úvěru, pokud by i tuto skutečnost prokázal, netvrdil a neoznačil žádné důkazy, kterými by prokázal, zda a jakým způsobem posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud by žalobce odkázal na přiložený výpis z účtu žalované, tak k tomu soud podotýká, že kdyby žalobce zkoumal výpis podrobně, tak zjistí, že v například v období od 1. 6. 2020 do 1. 7. 2020 žalovaná získala peněžní prostředky ve výši 58 352 Kč a utratila prostředky ve výši 53 344 Kč, ale z těchto příjmů tvořila částka 7 300 Kč poskytnutý úvěr a částka 16 900 Kč výhry z sázek. Pokud by žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalované, tak by žalované úvěr neměl poskytnout, když z předloženého výpisu vyplývá, že žalovaná propadla sázení a své prohry kompenzuje úvěry. Pokud žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, je i z těchto důvodů smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). 14. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného poplatku nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalobce poskytl žalované částku 12 800 Kč, která byla připsána na její účet dne 10. 12. 2020, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Dle tvrzení žalobce žalovaná ničeho neuhradila, žalobci tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 12 800 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, povinna zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto případě považovat přípis zástupce žalobce ze dne 27. 8. 2021. Žalovaná se tedy dostala do prodlení a žalobci tak náleží úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, tj. částky 3 080 Kč, kterou žalobce požaduje z titulu poplatků, soud žalobu včetně příslušenství zamítl. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl ve věci úspěšný jen částečně a to do výše 80,6 %. Po odečtení neúspěchu ve výši 19,4 %, tomuto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 61,2 % Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále v odměně za právní zastoupení a to tři úkony právní pomoci po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. + DPH ve výši 21 %, tj. úhrnem 2 252 Kč. Z této částky 61,2 %, tak náleží žalobci náklady řízení ve výši 1 378 Kč.