21 C 302/2022-33 — Městský soud v Brně

Žalobou z 21.9.2022 ve znění částečného zpětvzetí žaloby z 12.1.2023 domáhala se žalobkyně úhrady částky 43.366,00 Kč s tím, že se jedná o neuhrazenou jistinu úvěru, poskytnutého žalované společností [právnická osoba] nejprve ve výši 30.000,00 Kč, následně navýšeného o 17.500,00 Kč. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované. I přes výzvu soudu nedoložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a nedoložila ani to, že by žalovaná učinila jednotlivé úkony při uzavření smlouvy v elektronické podobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z jednání se žalobkyně omluvila, žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy, a bylo proto jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. Z listinných důkazů, předložených žalobkyní, vzal soud za prokázán tento skutkový stav: Dne 1.2.2021 byla v internetovém prostředí webových stránek společnosti [právnická osoba] vygenerována smlouva o úvěru [číslo] dle které měla společnost [právnická osoba] (dále jen ZF) poskytnout žalované úvěrovou jistinu 30.000,00 Kč, splatnou včetně 61,3% úroku ve 36 splátkách po 1.838,33 Kč vždy k 1. dni v měsíci, počínaje 1.3.2021. Pro případ prodlení s úhradou splátek je v textu uvedena smluvní pokuta 0,1 % z jistiny denně. V textu smlouvy není záznam o jakémkoliv úkonu žalované, směřující ke smluvnímu konsensu ohledně textu smlouvy (např. záznam o potvrzující SMS či kódu, zaslanému věřitelem za účelem elektronického podpisu). Téhož dne 1.2.2021 byla na účet žalované poukázána částka 30.000,00 Kč, označená„ půjčka od [anonymizováno] na splátky.cz c [číslo]“. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně nedoložila, že by žalované byl poskytnut formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně předložila úvěrové podmínky, avšak ani u těch není zřejmé, zda s nimi žalovaná byla seznámena, neboť rovněž neobsahují elektronický podpis žalované, ani na nich není záznam o jakémkoliv úkonu žalované, kterým by obsah této listiny vzala na vědomí. Žalobkyně dále předložila smlouvu o úvěru [číslo] rovněž vygenerovanou v internetovém prostředí webových stránek ZF, označenou datem 26.6.2021. V této smlouvě je uvedena úvěrová jistina 46.179,69 Kč, splatná včetně úroku 56,58 % ve 36 splátkách po 2.689,46 Kč Ani v textu této smlouvy není záznam o jakémkoliv úkonu žalované, směřující ke smluvnímu konsensu ohledně textu smlouvy (např. záznam o potvrzující SMS či kódu, zaslanému věřitelem za účelem elektronického podpisu). Dne 26.6.2021 byla na účet žalované zaslána platba 17.500,00 Kč, označená„ dodatečná půjčka od [anonymizováno] na splátky.cz c [číslo] N2“. Ani v souvislosti s touto smlouvou žalobkyně nedoložila, že by žalované byl poskytnut formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla u úhradu dluhu upomínána přípisy z 1.1.2022, 3.3.2022 a 3.4.2022, přičemž pouze ohledně posledně jmenovaného je doložen doklad o odeslání této listiny, a to dne 4.4.2022. Přípisem z 10.5.2022, odeslaným 12.5.2022, bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a byla vyzvána k úhradě dluhu. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že v internetovém prostřední společnosti [právnická osoba] byly vygenerovány dvě úvěrové smlouvy, přičemž žalobkyně nedoložila, že by žalovaná učinila jakýkoliv úkon, směřující k souhlasu s obsahem těchto smluv; povinnost uchovávat záznamy o takovém jednání vyplývá z § 78, odst. 2, psím. d) zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by byl vůbec vyhotoven formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a že by žalovaná byla seznámena s úvěrovými podmínkami, které měly být součástí smluvního konsensu. V případě, že je smlouva uzavírána elektronickými nebo jinými technickými prostředky (§ 562 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z.), je nutné minimálně uchovávat záznamy, osvědčujícími jednání dané osoby, a to tak, aby byly spolehlivé. Vzhledem k tomu, že žalobkyně takové záznamy nedoložila, a prosté texty obou úvěrových smluv nemohou být bez dalšího dokladem o tom, že žalovaná jakýkoliv úkon, směřující k uzavření smlouvy, vůbec učinila, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi [právnická osoba] a žalovanou byla kdy uzavřena jakákoliv smlouva. Ostatně i v případě, že by obě úvěrové smlouvy (teoreticky) uzavřeny byly, s ohledem na absenci jakýchkoliv dokladů, osvědčujících, že by kdy došlo k prověřování úvěruschopnosti žalované, byly by tyto smlouvy ve smyslu § 86 an. zákona 257/2016 Sb. shledány neplatnými, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez námitky dlužníka. V řízení tak bylo prokázáno pouze to, že bez toho, že by byl doložen právní titul pro poskytnutí plnění, [právnická osoba] poskytla žalované dne 1.2.2021 částku 30.000,00 Kč a dne 26.6.2021 částku 17.500,00 Kč, tj. celkem 47.500,00 Kč. Žalovaná nerozporovala tvrzení žalobkyně o tom, že uhradila celkem 20.860,00 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení o uzavření dvou úvěrových smluv, a vznesený nárok proto posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalované dostalo plněním bez právního důvodu (§ 2991 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník). Celková výše tohoto plnění byla 47.500,00 Kč, žalovaná uhradila 20.860,00 Kč, a k úhradě tak zbývá 26.640,00 Kč. Soud proto výrokem I. zavázal žalovanou k úhradě této částky, když pokud jde o úrok z prodlení, vycházel s ohledem na právní posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení z první výzvy, která byla žalované prokazatelně adresována, a kterou lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Touto výzvou je přípis z 3.4.2022, odeslaný 4.4.2022, a doručený dle § 573 o.z. třetím pracovním dnem, tj. 7.4.2022. Žalovaná měla povinnost plnit bez odkladu, tj. v den následující, a v prodlení s úhradou je tak od 9.4.2022. Za dobu od 9.4.2022 proto soud žalovanou zavázal k úhradě úroku z prodlení (§ 1970 o.z.) v sazbě dle vládního nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. V rozsahu zpětvzetí žaloby bylo řízení dle § 96 odst. 1, 2 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) zastaveno, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta, a to i do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky, kdy tuto povinnost žalobkyně dovozuje z úvěrových smluv, jejichž uzavření však v řízení nebylo prokázáno. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., resp. (u částečného zastavení řízení) dle § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Řízení bylo zastaveno na základě částečného zpětvzetí žaloby do částky 11.394,35 Kč, žaloba byla zamítnuta do částky 16.726,00 Kč, tedy v součtu 28.120,35 Kč. Žaloba byla důvodná do částky 26.640,00 Kč s úrokem z prodlení. Žalovaná byla tedy procesně více úspěšným účastníkem, avšak vzhledem k tomu, že v řízení jí náklady nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku IV.