234 C 20/2020-294 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou dne 20.10.2020 na Městský soud v Brně se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 458 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26.9.2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tak, že v letech 2014 až 2020 zapůjčil žalovanému - svému synovi - k jeho žádostem finanční prostředky, a to ze svého účtu č. [bankovní účet] na jeho účet č. [bankovní účet]. Šlo o částku v součtu 2 852 800 Kč, kterou žalobce žalovanému poskytl konkrétně takto: dne částku Kč 3.2.2014 90 000 28.2.2014 138 000 12.3.2014 10 000 14.11.2014 3 000 24.11.2014 60 000 12.12.2014 50 000 23.12.2014 35 000 16.1.2015 55 000 24.2.2015 10 000 5.8.2015 55 000 21.10.2015 40 000 6.11.2015 25 000 19.1.2016 36 900 25.2.2016 98 000 7.5.2016 85 000 12.7.2016 7 000 6.10.2016 2 000 16.3.2017 20 000 29.5.2017 100 000 5.6.2017 2 000 19.6.2017 280 000 29.6.2017 280 000 31.8.2017 34 000 29.9.2017 18 000 30.10.2017 22 000 30.11.2017 20 000 28.12.2017 15 600 12.1.2018 4 000 25.1.2018 13 000 5.2.2018 43 000 2.5.2018 5 000 7.5.2018 7 700 23.5.2018 6 200 25.5.2018 10 000 27.5.2018 6 000 1.6.2018 1 100 22.6.2018 1 000 25.6.2018 9 200 25.7.2018 1 000 2.9.2018 26 500 14.9.2018 147 000 20.9.2018 160 000 2.10.2018 160 000 3.10.2018 44 000 18.10.2018 15 000 31.10.2018 1 000 8.11.2018 5 200 16.11.2018 10 000 6.12.2018 5 000 10.12.2018 2 000 23.12.2018 20 000 27.12.2018 10 000 17.1.2019 10 000 15.2.2019 30 000 6.3.2019 5 000 18.4.2019 2 500 15.5.2019 90 000 3.6.2019 26 000 5.6.2019 15 000 18.6.2019 30 000 12.7.2019 44 700 6.8.2019 7 000 6.8.2019 13 500 2.9.2019 5 000 21.9.2019 8 000 15.11.2019 15 000 19.12.2019 40 700 19.12.2019 6 000 23.12.2019 2 000 6.1.2020 15 000 16.1.2020 13 000 4.2.2020 45 000 22.2.2020 1 000 25.2.2020 100 000 5.3.2020 15 000 16.3.2020 9 000 Žalovaný tyto zápůjčky použil pro vlastní potřebu, zejména k úhradě nákladů spojených s tunningem vozidla zn. [název auta] či pro přímou osobní spotřebu. Splatnost jednotlivých zápůjček byla mezi účastníky sjednána tak, že žalovaný zápůjčky vrátí, až bude mít dostatek prostředků, přičemž žalovaný skutečně část zapůjčených peněz žalobci vrátil, v součtu 1 394 200 Kč, opět z účtu na účet, a to konkrétně takto: dne částku Kč 10.3.2014 20 000 15.12.2014 23 500 28.1.2016 50 000 15.3.2016 5 000 30.6.2016 6 000 26.8.2016 150 000 8.9.2016 1 000 14.10.2016 2 000 27.10.2016 14 000 8.12.2016 65 000 16.12.2016 80 000 11.1.2017 61 100 28.6.2017 315 000 14.10.2017 5 500 10.11.2017 1 000 14.1.2018 4 000 14.1.2018 1 000 2.2.2018 50 000 20.2.2018 10 000 22.2.2018 3 000 13.5.2018 2 400 24.5.2018 16 000 15.6.2018 5 000 20.6.2018 10 000 31.8.2018 27 000 2.10.2018 160 000 9.10.2018 8 000 1.11.2018 90 000 26.4.2019 2 000 9.5.2019 90 000 23.5.2019 2 500 31.5.2019 2 400 29.8.2019 2 000 29.8.2019 5 000 21.9.2019 8 000 7.1. 2020 40 000 13.1.2020 1 800 21.1.2020 3 000 4.2.2020 45 000 21.2.2020 1 000 10.3.2020 6 000 Rozdíl mezi zapůjčenými a vrácenými finančními prostředky činí 1 458 600 Kč, které tak žalovaný žalobci stále dluží a je povinen je žalobci vrátit. V důsledku zhoršení vzájemných osobních vztahů mezi účastníky se dluh stal splatným a žalobce žalovaného vyzval k vrácení zápůjčky v uvedené celkové výši přípisem doručeným žalovanému dne 15.9.2020, ve lhůtě sedmi dnů. Žalovaný však žalobci v této lhůtě a ani později dlužnou částku nevrátil. Podáním ze dne 24.8.2021 vzal žalobce žalobu co do 160 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 160 000 Kč od 26.9.2020 do zaplacení zpět, neboť žalovaný tuto částku žalobci vrátil, v žalobě bylo s platbou této částky dne 2.10.2018 omylem kalkulováno, jako by byla z účtu žalobce odepsána, nikoliv připsána. Soud tedy ve smyslu § 96 odst. 2 a 4 občanského soudního řádu v souladu s výše zmíněným procesním úkonem žalobce řízení proti žalovanému v této části zastavil; souhlasu žalovaného nebylo třeba, neboť jednání ve věci nebylo dosud zahájeno (výrok I.). Žalovaný se k žalobě vyjádřil zprvu tak, že není důvodná, neboť - žalovaný s žalobcem žádnou smlouvu o zápůjčce neuzavřel, žalobce k této skutečnosti neoznačil žádný relevantní důkaz - výpis z účtu žalobce přiložený k žalobě není pravý ani správný, jednotlivé řádky nejdou po sobě, ani pravý a správný výpis z účtu žalobce však nemůže prokázat, že zde uvedené finanční částky jsou zápůjčkami - mezi bankovním účtem žalobce a žalovaného v letech 2014 až 2020 skutečně probíhaly různé transakce, a to až do okamžiku, kdy spolu účastníci v důsledku vzájemných neshod přestali komunikovat; transakce probíhaly vždy na žádost žalobce za účelem provedení obratu na bankovním účtu žalobce, na provoz žalobcova podnikání anebo za účelem plnění třetím osobám. V žádném případě tedy nešlo o poskytování zápůjček žalobcem žalovanému ani o vracení části zapůjčených prostředků žalovaným žalobci - nárok žalobce je promlčen V reakci na průběžné výsledky dokazování a též s ohledem na poučení ze strany soudu žalovaný svoji procesní obranu dále doplnil, uvedl, že: - žalovaný v roce 2013 po domluvě s žalobcem opustil své zaměstnání u [anonymizována dvě slova] [územní celek] a začal s žalobcem spolupracovat při provozu autodílny na adrese [adresa], tedy vypomáhat mu s jeho podnikáním; tuto spolupráci lze podřadit pod institut tichého společníka dle § 2747 a.n. zákona č. 89/2012 Sb., vztahy mezi oběma účastníky však byly širší, spolupráce nebyla s ohledem na blízký příbuzenský vztah nijak formalizována, žalovaný prováděl různé činnosti spjaté s opravami vozidel, a to vždy na pokyn žalobce - to byl naopak žalobce, kdo po žalovaném žádal poskytnutí finančních prostředků formou zápůjček, neboť žalobce neměl v rozhodné době let 2014 až 2020 dostatečné příjmy a dlužil více subjektům. Konkrétně žalovaný žalobci zapůjčil částku 255 000 Kč (o níž však nejprve uvedl, že jde o plnění na pohledávku žalobce, kterou tento považuje za nárok ze zápůjčky), žalobci dále poskytla zápůjčku i manželka žalovaného ve výši 15 000 Kč a 2 020 Kč (i o těchto částkách však žalovaný nejprve uvedl, že jde o plnění na pohledávku žalobce). Sám žalobce připustil v SMS komunikaci ze dne 20.3.2020, že je dlužníkem žalovaného, a to ohledně částky 50 000 Kč, což by jistě nečinil, pokud by mu naopak žalovaný dlužil částku vyšší než 1 000 000 Kč. Žalovaný žalobci dále zapůjčil žalobci částku 45 000 Kč dne 4.2.2020, žalobce ji žalovanému téhož dne vrátil, jak se podává i z SMS komunikace stran právě ze dne 4.2.2020, obdobně žalovaný žalobci zapůjčil a žalobce žalovanému vrátil částku 90 000 Kč (9.5.2019 žalovaný zaslal, 15.5.2019 žalobce vrátil) částku 5 000 Kč (žalovaný zaslal 29.8.2019, žalobce vrátil 2.9.2019) částku 1 000 Kč (žalovaný zaslal 21.2.2020, žalobce vrátil 22.2.2020) - za plnění na pohledávku žalobce, kterou tento považuje za nárok ze zápůjčky, je dále třeba považovat částky, které žalovaný zaslal žalobci na účet dne 9.5.2018 500 Kč, dne 19.6.2019 100 Kč, dne 21.6.2019 200 Kč, dne 10.10.2019 500 Kč a dne 21.3.2020 4 500 Kč, které ale žalobce v žalobním návrhu nijak nezmiňuje - půjčkou není ani částka 90 000 Kč zaslaná žalobcem žalovanému dne 3.2.2014 a částka 138 000 Kč zaslaná žalobcem žalovanému dne 28.2.2014, neboť žalovaný tyto částky na pokyn žalobce tytéž dny zaslal známému žalobce [jméno] [příjmení], obdobně zaslal částku 24 500 Kč na účet [jméno] [příjmení] dne 12.12.2014 - žalovaný se v letech 2014 až 2018 připravoval na zahájení vlastního podnikání v oboru autoopravárenství, vybavoval si vlastní dílnu, od roku 2018 dosud podniká v uvedené oblasti jako živnostník. Z předchozího zaměstnání u [anonymizována dvě slova] [územní celek] měl uspořeno cca 300 000 Kč, hlavní zdroj příjmů na živobytí žalovaného v té době pocházel z úvěrů, které si vzal u bankovních ústavů na rozjezd podnikání. Žalovaný tedy neměl potřebu žalobce žádat o zápůjčky finančních prostředků. Dostatečné příjmy měla i manželka žalovaného, z nichž byly financovány životní náklady žalobce. K obraně žalovaného se žalobce vyjádřil ještě tak, že smlouvy o zápůjčce byly uzavírány mezi účastníky v ústní formě, účastníci měli spolu původně bezproblémové vztahy. Žalobce skutečně pronajal autodílnu s tím, že oba účastníci se budou věnovat tzv. tunningu motorových vozidel, tuto činnost jako koníčka financoval žalobce, žalovaný po ukončení pracovního poměru u [anonymizována dvě slova] [územní celek] neměl žádný příjem. Poté, co si žalovaný pořídil živnostenský list, vztahy mezi účastníky se změnily, žalovaný začal vyznávat nákladný životní styl zahrnující mj. drahé dovolené v zahraničí, tím, že žalobce žalovanému nadále půjčoval vysoké částky a dostal se sám do nepříznivé finanční situace. Žalovanému se neustále nedostávalo finančních prostředků, půjčoval si i od ostatních rodinných příslušníků - sestry a babičky. Nedobrá finanční situace pak plyne i z elektronické komunikace žalovaného s dalšími osobami a též z rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. 11 T 32/2022. Žalobce měl původně dostatečné prostředky na poskytování zápůjček žalovanému, jednak šlo o výdělky v [stát], kde byl žalobce zaměstnán ve z