244 C 9/2022-104 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 29. 3. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 361.570 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] se v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2108 C 16/2019 domáhali po žalobkyni uhrazení přiměřeného zadostiučinění ve výši 474.600 Kč s přísl. a náhrady nákladů řízení 25.458 Kč z důvodu nepřiměřené délky správního řízení o odstranění stavby hotelu při ulici [ulice] na pozemcích p. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], vedeného v prvním stupni u úřadu [anonymizována dvě slova] [územní celek], [obec] – [část obce]. Toto řízení bylo vedeno v délce 25 let. Žalobkyně s manžely [příjmení] uzavřela v řízení sp. zn. 2108 C 16/2019 výhodný smír, kdy se jí v rámci kompromisu podařilo snížit částku na 340.000 Kč a náklady řízení ve výši 21.570 Kč, celkem tedy 361.570 Kč, kdy tuto částku žalobkyně manželům [příjmení] i dne 29. 3. 2021 uhradila. Žalobkyně následně výzvou ze dne 28. 7. 2021 uplatnila regresní nárok u [anonymizována dvě slova] [obec] [část obce] a výzvou ze dne 20. 9. 2021 u žalovaného. Žalovaný regresní nárok zpochybnil a neuhradil ničeho. Žalobkyně následně shrnula průběh správního řízení, kdy toto bylo zahájeno dne 25. 10. 1993, první rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 11. 11. 2013, kdy toto rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím orgánem dne 28. 2. 2014. Druhé rozhodnutí vydal stavební úřad dne 28. 6. 2016, kdy toto bylo opět zrušeno odvolacím orgánem dne 14. 10. 2016. Třetí rozhodnutí ve věci vydal stavební úřad dne 18. 12. 2017 a odvolací orgán toto rozhodnutí potvrdil dne 18. 4. 2018. Dne 13. 2. 2020 pak Krajský soud v Brně zamítl správní žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. Žalobkyně poukázala na příslušnou právní úpravu a konstatovala, že stavební úřad měl vést řízení v zákonných lhůtách a vydat rozhodnutí ve lhůtě maximálně 60 dnů. V předmětné věci celková doba správního řízení trvala 25 let, kdy stavební úřad vydal své první rozhodnutí až v roce 2013 a překročil tak lhůtu pro vydání rozhodnutí o bezmála 20 let. Žalobkyně v tomto směru taktéž poukázala na to, že přerušení řízení od roku 1994 do roku 2001 bylo nedůvodné, neboť si měl stavební úřad o občanskoprávní námitce zastínění rozhodnout sám (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 572/2003). Poté co bylo stavebnímu úřadu 3. 4. 2001 doručeno rozhodnutí o zastavení civilního řízení, měl pokračovat v řízení, nicméně byl nečinný až do roku 2011 a rozhodnutí vydal až 11. 11. 2013. Následně po zrušení rozhodnutí odvolacím orgánem vydal stavební úřad další rozhodnutí až v roce 2016, překročil tedy lhůtu pro vydání rozhodnutí o cca 2 roky. Toto druhé rozhodnutí bylo opět zrušeno a další rozhodnutí vydal stavební úřad opět až po cca jednom roce. Jedná se tak o zcela zjevná překročení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí, která zavinil stavební úřad ve formě vědomé nedbalosti. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že nepřiměřenou délku řízení vytkl stavebnímu úřadu i Krajský soud v Brně a Veřejný ochránce práv. žalobkyně dále uvedla, že porušení povinnosti minimálně vykonávat dozor kontroly přenesené působnosti lze nalézt i u Magistrátu města Brna, ač v rámci regresního nároku tyto dva stavební úřady splývají v jeden celek a za regresní náhradu odpovídá Statutární město Brno. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že lze souhlasit s tím, že správní řízení trvalo nestandartně dlouhou dobu, nicméně je třeba přihlédnout nejenom ke složitosti dané problematiky, ale také ke všem okolnostem věci, včetně chování účastníků správního řízení a k metodickému vedení nadřízenými orgány. Nevydání rozhodnutí v zákonné lhůtě neznamená samo o sobě nečinnost, zejména průtahy způsobené jednáním účastníků nelze dávat k tíži správního orgánu. Žalobkyně dále nezohlednila žádná s daným správním řízením související soudní řízení, přesuny spisového materiálu, lhůty nutné pro doručování včetně lhůt pro vyjádření, které nelze započítávat do nečinnosti správního orgánu. Konkrétně žalovaný poukázal na obstrukční jednání stavebníka, který po několik let (od roku 2014 dosud) neumožnil stavebnímu úřadu ani znalcům ani PČR vstup na pozemek a do rozestavěné stavby. Bez řádně zdokumentovaného stavebního stavu rozestavěné stavby nelze vydat rozhodnutí o odstranění stavby, které by obstálo. Stavebník svým obstrukčním jednání způsobil prodloužení řízení minimálně o 7 let. Stavební úřad přitom stavebníkovi opakovaně ukládal donucovací a pořádkové pokuty. Stavebník se vždy odvolal, spis byl předán nadřízenému orgánu, který musel odvolání vyřídit. Jiné právní možnosti k donucení stavebníka k umožnění vstupu neměl stavební úřad k dispozici. Žalovaný má dále za to, že žalobkyně neprokázala, že by přerušení řízení v dané věci bylo nezákonné a neodpovídalo okolnostem případu. Tvrzená nečinnost stavebního úřadu spočívala v nečinnosti v letech 2001 až 2003. V letech 2003 – 2011 opakovaně docházelo k pokusům ze strany stavebního úřadu o zjištění stavu nepovolené stavby a bylo nařízeno několik kontrolních prohlídek. V letech 2011 až 2013 stavební úřad vykonával činnost a snažil se zamezit stavebníkovi v pokračování další stavební činnosti a vydal první rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, které však bylo nadřízeným orgánem zrušeno. V letech 2014 až 2016 stavebník neumožnil vstup na pozemek za účelem zjištění stavu prací. Stavební úřad opakovaně nařizoval kontrolní prohlídky a ukládal pořádkové pokuty. 28. 6. 2016 stavební úřad vydal další rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, které však bylo zrušeno nadřízeným orgánem s tím, že je nutné rozdělit řízení na dvě samostatná – stavbu hotelu a přípojek. Stavební úřad tedy rozdělil řízení na dvě samostatná, v řízení o odstranění stavby hotelu ustanovil znalce, který však nemohl posudek zpracovat z důvodu neumožnění prohlídky stavby. Poté byla provedena prohlídka stavby pomocí dronu, byl ustanoven nový znalec a ten zpracoval posudek. 18. 12. 2017 bylo vydáno rozhodnutí o odstranění stavby hotelu, které bylo potvrzeno odvolacím orgánem. Následně 13. 2. 2020 Krajský soud v Brně vydal rozsudek kterým žalobu proti rozhodnutí zamítl a dne 9. 5. 2022 Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost. O odstranění stavby přípojek bylo vydáno rozhodnutí dne 8. 1. 2018, toto bylo nadřízeným orgánem potvrzeno a taktéž byla zamítnuta žaloba a kasační stížnost. Dle žalovaného nešlo o nečinnost stavebního úřadu v rozsahu 17 let, ale pouze o nečinnost v letech 2001 – 2003. Po celou dobu řízení přitom nebyla vznesena námitka nečinnosti stavebního úřadu, a to ani ze strany účastníků ani ze strany nadřízeného orgánu. Žalovaný navrhl, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku odpovídající svou výší nečinnosti stavebního úřadu v letech 2001 až 2003 a ve zbývající části žalobu zamítl. 3. Žalovaný dále soudu předložil stanovisko Úřadu městské [anonymizováno] [územní celek], [obec] [část obce], ve kterém stavební úřad na 37 stranách velmi podrobně popisuje průběh daného správního řízení a řízení souvisejících. 4. Žalobkyně v replice ze dne 4. 7. 2022 uvedla, že celková délka řízení tvořená správním řízením a navazujícím soudní řízením správním činila cca 28 let a 7 měsíců. Jak přitom vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům. To však v daném případě neplatí, neboť v rámci celého řízení lze shledat opakovaně menší či větší prodlevy s vydáním meritorního rozhodnutí, procesního usnesení či alespoň učinění úkonu ze strany stavebního úřadu. 5. Na jednání dne 2. 2. 2023 žalovaný namítal, že žalobkyně uzavřela v řízení sp. zn. 2108 C 16/2019 smír za situace, kdy ani neměla k dispozici správní spis. Správní spis byl i v průběhu správního řízení zasílán na různé soudy apod., a tudíž v tomto čase neměl správní orgán spis k dispozici. Dále žalovaný poukázal na to, že žalobkyně má povinnost prokázat zavinění. Zavinění je upraveno v zákoně č. 82/1998 Sb., který nemá v tomto smyslu žádné přechodné ustanovení. Správní řízení započalo ještě v době účinnosti zákona č. 58/1969 Sb., který stál na jiných principech, kdy se poskytovalo odškodnění pouze za nezákonná rozhodnutí v nejzávažnějších případech. Co se týče zavinění, žalobkyně musí tvrdit jednotlivá prodlení, k nimž došlo – porušení povinnosti ze strany žalovaného, jinak neunáší své břemeno tvrzení a důkazní. 6. Žalobkyně na jednání dne 2. 2. 2023 reagovala tak, že jednotlivé průtahy jsou popsány v podané žalobě, kdy správní orgán měl 60 dnů na vydání rozhodnutí, tato lhůta uplynula v lednu 1994 a od té doby byl v prodlení. 7. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav. 8. Oznámením o zahájení řízení ze dne 25. 10. 1993 [anonymizována tři slova] [obec] [část obce] (dále též„ stavební úřad“) z moci úřední zahájil řízení o odstranění stavby hotelu při ulici [ulice] na pozemcích p. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Brno. Oznámení o zahájení řízení