36 C 276/2022-63 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne 29.12.2021 po žalované zaplacení částky 343 985,52 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně – společnosti [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne 28.11.2017 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 380 000 Kč. Žalovaná měla úvěr uhradit v pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 4 392,56 Kč. Splátky zahrnují úrok ve výši 6,9% ročně, pojištění ve výši 391 Kč. Žalovaná úvěr nezaplatila, a proto žalobkyně požaduje vrácení jistiny ve výši 343 985,52 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 31 453,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 604,43 Kč, smluvní úrok ve výši 6,9% ročně z částky 340 139,52 Kč od 22.10.2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 343 985,52 Kč od 21.11.2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, na výzvy soudu nereagovala, po celou dobu řízení zůstala naprosto nečinná. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených. 4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 28.11.2017 smlouvu o úvěru, dle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 380 000 Kč, který měl být čerpán dne 28.11.2017. Žalovaná se zavázala uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 392,56 Kč jistinu úvěru, úrok ve výši 6,9% ročně a pojištění ve výši 391 Kč měsíčně. Z tvrzení žalobkyně potom vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku 81 327,73 Kč která byla započtena na úrok, jistinu a poplatek za životní pojištění. Z všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že v případě, že žalovaná nehradí splátky řádně a včas, může věřitel úvěr zesplatnit. Žalovaná byla v prodlení od dubna 2019, kdy uhradila poslední splátku banka odeslal žalované dopis o zesplanění úvěru, ve kterém žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu. Dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána dne 24.10.2019. 5. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že má středoškolské vzdělání, je svobodná, má pracovní poměr u zaměstnavatele [anonymizována čtyři slova], kde pracuje na pozici pracovník v gastronomii s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce ve výši 14 0001 Kč. K tomu bylo doloženo potvrzení zaměstnavatele ze dne 27.11.2017. Žalovaná splácela úvěr věřitele [právnická osoba] ve výši 310 000 Kč se splátkou 5 008 Kč, s tím, že tento úvěr byl konsolidován poskytnutým úvěrem. Žalovaná uvedla, že příjem domácnosti činí 45 000 Kč, avšak z doložených listin není zřejmé, že by věřitel tento údaj jakkoli ověřoval. Věřitel v rámci zjišťování úvěruschopnosti vůbec nezjišťoval, jaké má žalovaná výdaje, tyto pouze odhadl z dat Českého statistického úřadu. Žádné další údaje od žalované nevyžadoval a žalovaná mu ani žádné další důkazy nepředložila. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní dne 12.11.2020 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována, žalovanou částku nevrátila ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně nedisponuje žádnými listinnými důkazy ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o úvěru a ani žádné důkazy v tomto směru nenavrhovala. 7. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovnaému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 12. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 13. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně (původní věřitel) řádně nezjišťoval informace týkající se jeho reálných výdajů. Nepostupoval tedy s odbornou péčí, když řádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným ohledně jejích skutečných výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 18. Právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalovanému poskytl zápůjčku v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C -679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18). 19. Soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebit