38 C 127/2022-47 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 5. 6. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 19.618 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), na straně věřitele uzavřel s žalovaným na straně dlužníka dne 18. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžitou zápůjčku ve výši 13.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 9.418 Kč formou 45 týdenních splátek po 499 Kč. Žalovaný věřiteli zaplatil částku 10.500 Kč. Žalovaný do dnešního dne nezaplatil částku 19.618 Kč, dále úrok ve výši 29 % ročně z dlužné částky. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022. Od tohoto data žalobce požaduje další úroky z prodlení a úrok z úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů (smlouva o zápůjčce ze dne 18. 9. 2019, standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 9. 2019, výpis z živnostenského rejstříku žalovaného, smlouva o povoleném debetu ze dne 3. 7. 2019, zákaznická karta ze dne 18. 9. 2019, výpis z centrální evidence exekucí ze dne 10. 8. 2022, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu platný ke dni 10. 8. 2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 1. 2022, č.j. 33 ICdo 27/2021-82, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, č.j. 104 VSPH 506/2020-63) soud zjistil následující skutkový stav: 4. Věřitel s žalovaným uzavřeli dne 18. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce – [název] [anonymizována dvě slova] [číslo] na základě které věřitel poskytnul žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti částku 13.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve výši 22.418 Kč, a to formou 45 týdenních splátek ve výši 499 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činí 290,91% (strana 1, poslední odstavec smlouvy). 5. Dle zákaznické karty měl mít žalovaný pravidelný čistý příjem 60.563 Kč měsíčně a výdaje 4.500 Kč. 6. Dle periodického výpisu z účtu žalovaného u Komerční banky ze dne 20. 6. 2019, 19. 7. 2019 a 20. 8. 2019 soud zjistil, že příjmy žalovaného na jeho bankovním účtu za období od 21. 5. 2019 do 20. 6. 2019 činily částku 109.272 Kč oproti výdajům ve výši 96.470,32 Kč, za období od 21. 6. 2019 do 19. 7. 2019 činily příjmy žalovaného částku 306.774 Kč oproti jeho výdajům ve výši 339.872 Kč a za období od 20. 7. 2019 do 19. 8. 2019 činily příjmy žalovaného částku 102.745 Kč oproti jeho výdajům ve výši 99.421,37 Kč. 7. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně přílohy byla pohledávka za žalovaným postoupena z věřitele na žalobce. 8. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti. 9. Soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení neprovedl dokazování dalšími důkazními prostředky navrženými žalobcem (výslech svědka [jméno] [příjmení]), a to k tvrzení žalobce, že věřitel ověřoval příjmy a výdaje žalovaného dle výpisů a faktur za období květen až červenec 2019 a to za situace, že soud provedl hodnocení přímo dle těchto provedených listinných důkazů, nikoliv zprostředkovně na základě svědecké výpovědi. 10. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů: 11. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 19. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 20. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti vě