38 C 136/2022-75 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u soudu dne 18. 11. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 34.590 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou dne 28. 3. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl věřitel žalované úvěr ve výši 13.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek. Úrok byl sjednán ve výši 23,72% ročně a žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli úrok ve výši 1.820 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.200 Kč, dále se zavázala splácet úvěr po 58 týdenních splátkách po 390 Kč. Žalovaná dosud žalobci uhradila částku 1.560 Kč. Věřitel dále se žalovanou uzavřel dne 22. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl věřitel žalované úvěr ve výši 11.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek, úrok byl sjednán ve výši 23,72% ročně. Žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli půjčené peněžní prostředky s úrokem ve výši 1.540 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.400 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 58 týdenních splátkách po 330 Kč. Žalovaná dosud zaplatila žalobci částku ve výši 5.610 Kč. Obě pohledávky byly na žalobce postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Žalovaná ani přes výzvu žalobce dlužnou částku dosud neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě řádně nevyjádřila. 3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 3. 2017, z karty zákazníka ze dne 28. 3. 2017, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 12. 2016, z karty zákazníka ze dne 22. 12. 2016, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, z podacího lístku ze dne 13. 12. 2019, z výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020, z podacího lístku ze dne 1. 5. 2020, z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2020-97 a z přehledu plateb soud zjistil následující skutkový stav: 4. Věřitel s žalovanou uzavřeli dne 22. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které věřitel poskytnul žalované při podpisu smlouvy v hotovosti částku 11.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve výši 19.140 Kč, a to formou 58 týdenních hotovostních splátek ve výši 330 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činí 195% (článek 1.8 smlouvy). 5. Věřitel s žalovanou uzavřeli dne 28. 3. 21017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které věřitel poskytnul žalované při podpisu smlouvy v hotovosti částku 13.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve výši 22.620 Kč, a to formou 58 týdenních hotovostních splátek ve výši 390 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činí 195% (článek 1.8 smlouvy). 6. Z karty zákazníka ze dne 22. 12. 2016 a z karty zákazníka ze dne 28. 3. 2017 soud zjistil, že pouze touto listinou věřitel zkoumal předsmluvní informace ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti vydlužitele coby spotřebitele, když celkový měsíční příjem žalované byl zjištěn v částce 19.100 Kč, resp. 19.500 Kč a výdaje žalované činily částku 12.000 Kč měsíčně, resp. 13.300 Kč. 7. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byly pohledávky za žalovaným postoupeny z věřitele na žalobce, což bylo žalované oznámeno dne 29. 11. 2019. 8. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou k zaplacení ze dne 30. 4. 2020. 9. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti. 10. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů: 11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 19. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého p