38 C 162/2022-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 25. 2. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10.286 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že uzavřel s žalovaným dne 13. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru na dálku prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], na jejímž základě poskytl žalovanému částku 8.000 Kč a poplatek 264 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí. Žalobce účtoval účelně vynaložené náklady 2 x 100 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti ve výši 1.583 Kč a dále smluvní pokutu ve výši celkem 240 Kč za nesplacené splátky. Žalobce nárokuje úroky z prodlení, které částečně kapitalizoval za období od 13. 12. 2021 do 24. 2. 2022 částkou 177,27 Kč. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky, dlužnou částku však žalobci neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě řádně nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů, a to z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z úvěrové smlouvy ze dne 12. 4. 2021, z bankovního výpisu ze dne 13. 4. 2021, ze sazebníku platného od 8. 4. 2018, z občanský průkaz žalovaného, z výpisu čerpání, splátek a úhrad, z výpisu z OR žalobce, z předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 11. 2021, z poštovního podacího archu ze dne 15. 11. 2021, z ověření úvěruschopnosti žalovaného – výpisy z rejstříků ISIR, CRIBIS, SOLUS, výpočtu MLS, zaslání podpisového SMS kódu, zaslání návrhu smlouvy k podpisu, z potvrzení o provedené platbě ze dne 12. 4. 2021 a z úvěrové zprávy soud zjistil následující skutkový stav: 4. Žalobce s žalovaným uzavřeli dne 12. 4. 2021 úvěrovou smlouvu, na základě které žalobce poskytnul žalovanému částku 8.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobci ve výši 8.264 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činí 48,3%. 5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z občanského průkazu žalovaného, z ověření úvěruschopnosti žalovaného – výpisy z rejstříků ISIR, CRIBIS, SOLUS, výpočtu MLS, soud zjistil, že pouze těmito listinami žalobce zkoumal předsmluvní informace ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti žalovaného coby spotřebitele, když celkový měsíční příjem žalovaného byl zjištěn v částce 26.000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 23.000 Kč a výdaje žalovaného činily částku 15.000 Kč měsíčně. 6. Z bankovního výpisu ze dne 13. 4. 2021 vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému na jeho bankovní účet částku 8.000 Kč. 7. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek předžalobní výzvou k plnění ze dne 12. 11. 2021, kterou žalovanému odeslal 15. 11. 2021. 8. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti. 9. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů: 10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 18. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 19. Žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházel z prohlášení žalovaného (výpočet MLS) a z kontroly náhledem do záznamů v rejstříku ISIR, CRIBIS, SOLUS, když neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Soud však má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobce se úvěruschopností žalovaného zabýval jen povrchně či vágně nebo se touto podmínkou uzavření spotřebitelské smlouvy vůbec nezabýval, když žádným způsobem nezjišťoval příjem a výdaje žalovaného a ani žádným způsobem tyto informace neověřil, např. výplatními lístky žalobce, výpisem z účtu za určitou dobu, nájemní smlouvou, inkase