38 C 79/2022-46 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u soudu dne 28. 7. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14.532,90 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovaným dne 31. 8. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 11.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit věřiteli zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 9.637 Kč formou 60 týdenních splátek po 344 Kč, žalobce se však poplatku nedomáhá. Žalovaný věřiteli zaplatil částku 2.949 Kč. Právní předchůdce žalobce – věřitel, dále uzavřel s žalovaným dne 11. 6. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžitou půjčku ve výši 7.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 5.993 Kč formou 60 týdenních splátek po 217 Kč, žalobce se však poplatku nedomáhá. Žalovaný věřiteli zaplatil částku 5.103 Kč. Obě pohledávky byly na žalobce postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 9. 2019. Žalovaný ani přes výzvu žalobce dlužnou částku dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě řádně nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 6. 2016, ze zákaznické karty ze dne 11. 6. 2016, z tabulky umoření ze dne 11. 6. 2016, ze smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 8. 2016, ze zákaznické karty ze dne 30. 8. 2016, z tabulky umoření ze dne 31. 8. 2016, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, z informace o zpracování osobních údajů ze dne 24. 6. 2016, z podacího lístku ze dne 17. 7. 2019, z výpisu z obchodního rejstříku žalobce a z výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 včetně podacího lístku ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil následující skutkový stav: 4. Věřitel s žalovaným uzavřeli dne 11. 6. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě, které věřitel poskytnul žalovanému částku 7.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve výši 12.993 Kč, a to formou 60 týdenních splátek ve výši 217 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 90,99% (článek 3 smlouvy). 5. Věřitel s žalovaným uzavřeli dne 31. 8. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě, které věřitel poskytnul žalovanému částku 11.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve výši 20.637 Kč, a to formou 60 týdenních splátek ve výši 344 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 234,96% (strana 2 smlouvy nahoře). 6. Z karty zákazníka ze dne 11. 6. 2016 a z karty zákazníka ze dne 30. 8. 2016 soud zjistil, že pouze touto listinou věřitel zkoumal předsmluvní informace ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti vydlužitele coby spotřebitele, když celkový měsíční příjem žalovaného byl zjištěn v částce 12.000 Kč, resp. 15.000 Kč a výdaje žalovaného činily částku 7.400 Kč měsíčně, resp. 8.500 Kč. 7. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 9. 2019 byly pohledávky za žalovaným postoupeny z věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dne 24. 9. 2019. 8. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou k zaplacení ze dne 12. 3. 2020. 9. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti. 10. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů: 11. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/1012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZoSU“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 13. Podle ustanovení § 9 odst. 1 ZOSU je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 18. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 19. Právní předchůdce žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalovaného dle vlastního tvrzení vycházel z prohlášení žalovaného v zákaznické kartě, když neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného v zákaznické kartě. K důkazu předložil pouze zákaznickou kartu, ze které vyplývá, že příjem žalovaného byl věřitelem zjišťován. Soud však má z provedeného dokazování za to, že věřitel se úvěruschopností žalovaného zabýval jen povrchně či vágně nebo se touto podmínkou uzavření spotřebitelské smlouvy vůbec nezabýval, když žádným způsobem nezjišťoval příjem a výdaje žalovaného a ani žádným způsobem