39 C 217/2022-39 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 22. 8. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím a zákonným úrokem z prodlení a úrokem 25,23 % ročně od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to z titulu toho, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr, který měl žalovaný zaplatit v celkové výši 20 000 Kč s příslušenstvím (úrok 4 000 Kč, odměna za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, celkem 12 000 Kč) po dobu 60 týdenních splátek ve výši 600 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, dluží na jistině 20 000 Kč, na poplatku 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 7 066 Kč a úrok 1 033,31 Kč. Takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, když žalovaný po postoupení pohledávky ničeho nehradil. Žalovaný tak dluží z titulu nezaplaceného úvěru 20 000 Kč, kapitalizované příslušenství, když žalobce nadále požaduje i procentuální výměru smluvených úroků a zákonných úroků z prodlení. Žalovanému byla žaloba s výzvou k vyjádření a s výzvou k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání) doručena na adresu bydliště fikcí, když po vrácení nevyzvednuté obsílky soudu z důvodu absence poštovní schránky žalovaného soud vydal sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř., které bylo s poučením žalovanému vyvěšeno na úřední desce soudu dne 14. 12. 2022. Žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil v žalobě. Žalovaný zůstal nečinný, nevyjádřil se ani k žalobě ani k aplikaci § 115a o.s.ř., soud měl tedy za to, že žalovaný dává takto najevo souhlas s rozhodnutím bez jednání. Soud v této věci provedl dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak kartou zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr z 20. 10. 2019, výzvou žalovanému k plnění ze 14. 4. 2022, smlouvou o spotřebitelském úvěru z 20. 10. 2019, oznámením o postoupení pohledávky z 3. 2. 2022, poštovními podacími lístky, seznamem postoupených pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek ze 7. 1. 2022, výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze 7. 6. 2018. V rámci provedeného dokazování soud vzal za prokázáno, resp. je mu známa existence právního předchůdce žalobce, firmy [právnická osoba], která je zapsána v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze a má oprávnění poskytovat nebankovní úvěry a půjčky. Žalobce je rovněž zapsán v obchodním rejstříku MS v [obec] jako obchodní korporace (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze 7. 6. 2018). Žalovaný požádal u [právnická osoba] o spotřebitelský úvěr, když požadoval úvěr ve výši 20 000 Kč s týdenní splatností po dobu 60 týdnů. Ze zákaznické karty vyplynulo, že žalovaný v rámci žádosti o úvěr vyplnil i své finanční a majetkové poměry s doložením, resp. zaškrtnutím kolonky pracovního poměru, když dále nebylo dle karty zákazníka ničeho doloženo včetně měsíčních příjmů žalovaného a jeho měsíčních výdajů. Žádné doklady však nebyly v rámci zkoumání úvěruschopnosti a podané žaloby doloženy, a pokud poskytovatel úvěru vyhodnocoval měsíční výdaje žalovaného, nebylo zřejmé, jak k výši měsíčních výdajů na bydlení 5 000 Kč, vyživovací povinnost 7 986 Kč a osobní výdaje 4 700 Kč dospěl. Na základě žádosti žalovaného ze dne 20. 10. 2019 byla dne 20. 10. 2019 uzavřena úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným pod [číslo] smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 20 000 Kč. Žalovaný měl úvěr s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč a kapitalizovaným úrokem 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč hradit v týdenních splátkách po dobu 60 týdnů ve výši 600 Kč. Úroková sazba činila dle smlouvy 32,15 % ročně, když žalovaný měl celkem uhradit 36 000 Kč Součástí smlouvy byly i doplňující ustanovení ke smlouvě o úvěru (karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr z 20. 10. 2019, smlouva o spotřebitelském úvěru z 20. 10. 2019, doplňující ustanovení ke smlouvě o úvěru). Žalobce v rámci žalobních tvrzení uvedl, že žalovaný ničeho na úvěru nezaplatil, tvrdil pouze, že žalovaný dluží na jistině 20 000 Kč, dlužný úrok v kapitalizované výši 1 033,31 Kč, poplatek 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 7 066,69 Kč. Žádný listinný důkaz, jako např. historie úvěrového účtu či případně doklad o umořování dluhu, nebyl doložen. Žalobce tato svá tvrzení podkládá pouze předžalobní výzvou s právním a skutkovým rozborem věci. Takto vzniklá pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze 7. 1. 2022 postoupena na současného žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem z 3. 2. 2022 (smlouva o postoupení pohledávek ze 7. 1. 2022, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek z 3. 2. 2022, a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci ze 14. 4. 2022). Jak již soud uvedl výše, žalovaný zůstal nečinný, neuvedl v této věci ničeho ani skutkově ani právně významného. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji využil dle libosti a po čase vrátil věci stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky v měně dle § 2396 OZ. Žalovanému byl úvěr dle § 2397 odst. 1 OZ poskytnut, žalovanému vznikla povinnost úvěr vrátit v dohodnutých splátkách dle § 2399 OZ. Podle § 86 odst. 1 OZ zákona o spotřebitelském úvěru úvěrující je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází, které umožňují posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, když tyto údaje má úvěrující zjistit i z jiných zdrojů. Úvěr je poskytnut tehdy, jestliže z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Ve smyslu § 588 OZ přihlíží soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu a narušuje zjevně veřejný pořádek. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když bezdůvodným obohacením je dle § 2991 odst. 2 OZ i majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. Po aplikaci prokázaného skutkového děje k právní úpravě týkající se závazku dle § 1721 a násl. OZ, s přihlédnutím k dikci a smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, se soud zabýval především tím, zda úvěrující, coby věřitel, řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. V žádosti o úvěr byly sice vyplněny kolonky týkající se příjmů žalovaného ve výši 20 845 Kč. Toto však nebylo doloženo žádnými doklady, jako např. pracovní smlouvou, výplatními páskami apod., byť tyto doklady byly zaškrtnuty. Nebylo rovněž zřejmé, jakým způsobem získané údaje od žalovaného s odhadovanými měsíčními výdaji 17 686 Kč byly zohledněny při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, když nebyly doloženy ani náklady na bydlení či jiné relevantní údaje týkající se finančních a majetkových možností žalovaného. Soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k nálezu ÚS ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18, není možné hovořit a konstatovat, že by úvěrující řádně a kvalitně dostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Nebyly doloženy údaje, které by žalobce, resp. jeho právní předchůdce získal např. z databáze exekucí, dlužníků apod. Není zřejmé, jakým způsobem a zda vůbec byly ověřeny příjmy a nutné výdaje žalovaného. Soud tedy má za to, že smlouva je ve smyslu § 580 OZ, s přihlédnutím k § 588 OZ, absolutně neplatná, když žalobci vzniká pouze a toliko nárok na případné bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný ničeho nehradil. Z titulu bezdůvodného obohacení tedy žalovanému zbývá uhradit 20 000 Kč, když žalovaný je dle § 1968 a násl. OZ v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení od data následujícího po datu, ve kterém měl hradit dle předžalobní výzvy. Ve výroku I. tohoto rozsudku soud proto uložil z titulu bezdůvodného obohacení žalovanému zaplatit částku s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když výše úroků z prodlení odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalovaného nároku byla dle výroku II. tohoto rozsudku žaloba zamítnuta, neboť se jedná o plnění, resp. příslušenství z neplatné smlouvy o úvěru. Žalobce byl tedy úspěšný, nikoliv z titulu nesplácení úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení, když žaloba byla zamítnuta v nepatrné části, podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tedy neúspěšné straně sporu bylo uloženo zaplatit žalobci náklady řízení, a to soudní poplatek 800 Kč, odměnu za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí zastoupe