39 C 220/2022-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 22. 8. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 27 809 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím, zákonným úrokem z prodlení a s úrokem 23,28 % ročně od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to z titulu toho, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který měla žalovaná zaplatit v celkové výši 55 116 Kč s příslušenstvím (úrok 16 116 Kč, odměna za administrativní činnost celkem 9 000 Kč) po dobu 18 měsíčních splátek ve výši 3 062 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, zaplatila na jistině 2 191 Kč, na úroku 2 933 Kč a poplatku 1 000 Kč. Žalovaná tak dluží na jistině 27 809 Kč, na úroku 9 260 Kč, na poplatku 4 000 Kč. Takto vzniklá pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce, když žalovaná po postoupení pohledávky ničeho nehradila. Žalovaná tak dluží z titulu nezaplaceného úvěru 27 809 Kč, kapitalizované příslušenství, když žalobce nadále požaduje i procentuální výměru smluvených úroků a zákonných úroků z prodlení. 2. Žalované byla žaloba s výzvou k vyjádření a s výzvou k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání) doručena na adresu bydliště fikcí, když po uplynutí úložní doby byla obsílka s těmito písemnostmi dne 7. 12. 2022 vložena žalované do poštovní schránky. 3. Žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil v žalobě. Žalovaná zůstala nečinná, nevyjádřila se ani k žalobě ani k aplikaci § 115a o.s.ř., soud měl tedy za to, že žalovaná dává takto najevo souhlas s rozhodnutím bez jednání. 4. Soud v této věci provedl dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak kartou zákazníka ze dne 26. 11. 2020, výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci z 14. 4. 2022, smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] z 27. 11. 2020, oznámením o postoupení pohledávky z 3. 2. 2022, poštovními podacími lístky, výzvou žalované k úhradě úvěru z 1. 10. 2021, sdělením žalované z 27. 11. 2020, oznámením o zesplatnění úvěru z 14. 11. 2021, seznamem postoupených pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek ze 7. 1. 2022, výpisem z obchodního rejstříku ze 7. 6. 2018. 5. V rámci provedeného dokazování soud vzal za prokázáno, resp. je mu známa existence právního předchůdce žalobce, firmy [právnická osoba], která je zapsána v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze a má oprávnění poskytovat nebankovní úvěry a půjčky. Žalobce je rovněž zapsán v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze jako obchodní korporace (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze 7. 6. 2018). Žalovaná požádala u [právnická osoba] o spotřebitelský úvěr, když s ní byla vyplněna karta zákazníka ohledně posouzení její úvěruschopnosti. Z této karty soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má příjmy z hlavního pracovního poměru na dobu neurčitou, a tyto činí 24 000 Kč, má ve své péči dvě děti, osobní výdaje činí 3 410 Kč, výživa dětí 4 000 Kč, splátky půjček či úvěrů 3 000 Kč s výdaji na bydlení 8 000 Kč a dalšími výdaji 1 000 Kč. V kartě zákazníka žalovaná vyplnila i své finanční a majetkové poměry, když však nebylo zřejmé z této karty, jakým způsobem tvrzení žalované byla ověřena a doložena, když nebylo ani doloženo, jakým způsobem byly ověřeny měsíční výdaje žadatelky. Žádné doklady však nebyly v rámci zkoumání úvěruschopnosti a podané žaloby doloženy, a pokud poskytovatel úvěru vyhodnocoval měsíční výdaje žalované, nebylo zřejmé, jak k výši měsíčních výdajů na bydlení 8 000 Kč, vyživovací povinnosti 4 000 Kč a ostatních výdajů 1 000 Kč dospěl. Na základě žádosti žalované proto byla dne 27. 11. 2020 uzavřena úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou pod [číslo] smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 30 000 Kč. Žalovaná měla úvěr s úrokem 16 116 Kč, poplatkem ve výši 9 000 Kč hradit v měsíčních splátkách ve výši 3 062 Kč po dobu 18 měsíců. Úroková sazba činila dle smlouvy 59,74 % ročně, když žalovaná měla celkem uhradit 55 116 Kč (karta zákazníka z 26. 11. 2020, smlouva o spotřebitelském úvěru z 27. 11. 2020). Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, proto byla dne 1. 10. 2021 vyzvána k úhradě dluhu, přičemž po uzavření smlouvy o úvěru jí byla přípisem z 27. 11. 2020 zaslána přístupová data portálu úvěrujícího. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, na upomínku splácení úvěru nereagovala, proto 14. 11. 2021 jí bylo zasláno oznámení o zesplatnění spotřebitelském úvěru (oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze 14. 11. 2021, přípis pro elektronickou komunikaci z 27. 11. 2020, smlouva o spotřebitelském úvěru a splátkový kalendář k této smlouvě, výzva žalované k úhradě spotřebitelského úvěru). Takto vzniklá pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze 7. 1. 2022 postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná 3. 2. 2022 vyrozuměna (smlouva o postoupení pohledávek ze 7. 1. 2022, oznámení o postoupení pohledávky z 3. 2. 2022, poštovní podací lístek). Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou. k plnění výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci 14. 4. 2022 (předžalobní výzva ze 14. 4. 2022, poštovní podací arch). 6. Žalobce v rámci žalobních tvrzení uvedl, že žalovaná zaplatila na úvěru pouze 6 124 Kč a dluží tak na jistině 27 809 Kč, kapitalizované zákonné i dohodnuté úroky, když žalobce nadále požadoval úroky 23,28 % ročně z jistiny a úroky v zákonné výši od 8. 1. 2022. Žalobce toto pouze tvrdil, ničeho však ohledně splácení úvěru nedoložil. Žádný listinný důkaz, jako např. historie úvěrového účtu či případně doklad o umořování dluhu, nebyl doložen. Žalobce tato svá tvrzení podkládá pouze předžalobní výzvou s právním a skutkovým rozborem věci, výzvami žalované se zesplatněním. 7. Jak již soud uvedl výše, žalovaná zůstala nečinná, neuvedla v této věci ničeho ani skutkově ani právně významného. 8. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji využil dle libosti a po čase vrátil věci stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky v měně dle § 2396 OZ. Žalovanému byl úvěr dle § 2397 odst. 1 OZ poskytnut, žalovanému vznikla povinnost úvěr vrátit v dohodnutých splátkách dle § 2399 OZ. 10. Podle § 86 odst. 1 OZ zákona o spotřebitelském úvěru úvěrující je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází, které umožňují posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, když tyto údaje má úvěrující zjistit i z jiných zdrojů. Úvěr je poskytnut tehdy, jestliže z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. 11. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Ve smyslu § 588 OZ přihlíží soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu a narušuje zjevně veřejný pořádek. 12. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když bezdůvodným obohacením je dle § 2991 odst. 2 OZ i majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. 13. Po aplikaci prokázaného skutkového děje k právní úpravě týkající se závazku dle § 1721 a násl. OZ, s přihlédnutím k dikci a smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, se soud zabýval především tím, zda úvěrující, coby věřitel, řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. V kartě zákazníka byly sice vyplněny kolonky týkající se příjmů žalované ve výši 24 000 Kč, toto však nebylo doloženo žádnými doklady, jako např. pracovní smlouvou, výplatními páskami apod. Nebylo rovněž zřejmé, jakým způsobem získané údaje od žalované s odhadovanými měsíčními výdaji 19 410 Kč byly zohledněny při posuzování úvěruschopnosti žalované, když nebyly doloženy ani náklady na bydlení či jiné relevantní údaje týkající se finančních a majetkových možností žalované. Soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k nálezu ÚS ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18, není možné hovořit a konstatovat, že by úvěrující řádně a kvalitně dostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Nebyly doloženy údaje, které by žalobce, resp. jeho právní předchůdce získal např. z databáze exekucí, dlužníků apod. Není zřejmé, jakým způsobem a zda vůbec byly ověřeny příjmy a nutné výdaje žalované. 14. Soud tedy má za to, že smlouva je ve smyslu § 580 OZ, s přihlédnutím k § 588 OZ, absolutně neplatná, když žalobci vzniká pouze a toliko nárok na případné bezdůvodné obohacení. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila částku 6 124 Kč. Z titulu bezdůvodného obohace