42 C 135/2022-58 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 15.600 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za administrativní služby ve výši 2.000 Kč, hotovostním inkasem ve výši 4.000 Kč a úrokem ve výši 1.400 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 300 Kč Celkem se tak zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 17.400 Kč, a to do dne [datum]. Žalovaný neplnil na úvěr řádně a včas, když právnímu předchůdci žalobce uhradil toliko splátky ve výši 1.800 Kč, které předchůdce žalobce započítal na dlužnou částku. Pohledávka za žalovaným byla následně prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobce. Předmětem žaloby je zbývající dlužná jistina ve výši 15.000 Kč, dlužné poplatky a úroky ve výši 10.200 Kč, a to spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení, které žalobce částečně kapitalizoval ve výši 1.500 Kč a ve výši 4.022,52 Kč. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalovaným dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout částku ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za administrativní služby ve výši 2.000 Kč, hotovostním inkasem ve výši 4.000 Kč a úrokem ve výši 1.400 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 300 Kč Celkem se žalovaný zavázal předchůdci žalobce uhradit částku ve výši 17.400 Kč. Výše úrokové sazby dle čl. 1 smlouvy činila při 58 splátkách 23,72 % p.a. RPSN dosahovala 75,72 % dle čl. 3 smlouvy. Dle smluvního ujednání poskytl předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil prostřednictvím 3 splátek ze dne [datum], [datum] a [datum] částku celkem 1.800 Kč. 5. V době uzavírání smlouvy měl předchůdce žalobce ohledně majetkových, výdělkových a osobních poměrů žalovaného informace uvedené v kartě zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr. Z té vyplývá, že právní předchůdce žalobce ověřil totožnost žalovaného pomocí OP. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, společnou domácnost sdílí s jiným rodinným příslušníkem. Jako zdroj svých příjmů uvedl hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele [příjmení] [jméno] - výroba obalů a balení s.r.o., kde byl zaměstnán na pozici dělníka dřevovýroby, s výší čistého příjmu 16.000 Kč měsíčně. Na straně výdajů uvedl žalovaný částku celkem 9.000 Kč měsíčně, z toho vynaloženou na bydlení ve výši 3.500 Kč, na výdaje domácnosti ve výši 3.500 Kč a na ostatní náklady v částce 2.000 Kč. Poskytovatel úvěru vypočetl použitelnou částku pro účely hrazení sjednaných splátek úvěru tak, že celkové výdaje žadatele odečetl od tvrzených příjmů a dospěl k použitelné částce ve výši 7.000 Kč. Žadatel dále doplnil, že nemá žádné nezaopatřené dítě ani jinou povinnost k dalším nezaopatřeným osobám. V kolonce dalších zápůjček a závazků ničeho nedoplnil. Dále pak věřitel zaškrtl v předtištěném formuláři kolonky jím ověřených dokumentů žalovaného, a to pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výpis z účtu, výplatní pásky a SIPO. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], podaným k přepravě dne [datum], v němž byl rovněž žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Předloženou předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou žalovanému dne [datum], byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu v dodatečné lhůtě do [datum]. Žalovaný však do dnešního dne dlužnou částku neuhradil. 7. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle tehdy účinného zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 10. Podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSÚ platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle ustanovení § 9 odst. 3 ZSÚ platí, že spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle odst. 4 téhož ustanovení, pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi. 12. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení jistiny úvěru. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. 14. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které by předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10.000 Kč a žalovaný by předchůdci žalobce tuto částku vrátil navýšenou o úrok a poplatky za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 7.400 Kč, to vše ve lhůtě splatnosti do [datum]. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Soud se proto z úřední povinnosti zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 9 odst. 1 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 15. Žalobce ve věci prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovaným předchůdce žalobce učinil vyhodnocení informací získaných od žalovaného, tyto byly ověřovány oproti doloženým dokladům ze strany žalovaného. Dané informace byly následně zaznamenány do zákaznické karty. Z doložené z