42 C 154/2023-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 2. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 100.730 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil žalobce tak, že je vlastníkem bytu [číslo] v budově bytového domu [adresa], č. o. [anonymizováno] na ulici [ulice] v [obec], kdy tento byt pronajímal žalovanému na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum], ve znění dodatku o prodloužení smlouvy na dobu neurčitou ze dne [datum]. Předmětem této žaloby je nezaplacené nájemné a zálohy na služby za období od listopadu 2021 do srpna 2022, které po započtení částečné úhrady ze strany žalovaného v částce 2.958 Kč dosahuje částky 63.370 Kč, dále dlužná částka ve výši 10.540 Kč představující nedoplatek z titulu vyúčtování skutečně spotřebovaných služeb za rok 2021 a částka 26.820 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobce za období od září 2022 do prosince 2022, když žalovaný po skončení nájemního vztahu ke dni [datum] užíval byt bez právního důvodu. 2. Žalovaný se ani přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: 5. Soud vzal za prokázané, že žalobce je vlastníkem domu [adresa], č. o. 3 na ulici [ulice] v [obec], což bylo doloženo výpisem z katastru nemovitostí pro k. ú. [část obce], [územní celek], [list vlastnictví]. 6. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o nájmu bytu [číslo] o velikosti 3+1 nacházejícího na adrese [adresa žalovaného] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum]. 7. Z přehledu předpisů plateb a jejich hrazení a z protokolu o vyúčtování služeb se podává, že žalovaný dluží nedoplatek na nájemném a službách, kdy předmětem této žaloby jsou neuhrazené platby za období od listopadu 2021 do srpna 2022. Na svůj dluh žalovaný uhradil částku 2.958 Kč za měsíc listopad 2021, jak soud zjistil z evidence předpisu a plateb za rok 2021. Žalovaný byl přitom v daném období povinen hradit měsíčně částku ve výši 6.705 Kč, jež byla tvořena nájemným ve výši 6.344 Kč a zálohami na služby ve výši 361 Kč, jak vyplývá z evidenčního listu ze dne [datum] a dohody o slevě na nájemném ze dne [datum]. 8. Z vyúčtování skutečně spotřebovaných služeb za rok 2021 soud zjistil, že nedoplatek na službách dosahuje částky 10.540 Kč, když zálohy byly předepsány na částku 4.332 Kč a vyúčtována spotřebovala činila 14.872 Kč. Upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 9. Z výpovědi ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] zaslal žalobce žalovanému výpověď z nájmu bytu s tříměsíční výpovědní dobou. Nájemní vztah tak byl ukončen ke dni [datum]. 10. Z evidence předpisu a plateb za dané období a tvrzení žalobce, kterému soud neměl důvod nevěřit, je zřejmé, že žalovaný užíval byt i nadále po skončení nájemního vztahu a neuhradil částku nájemného a záloh za období od září 2022 do prosince 2022. 11. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a dodejky vyplývá, že žalovaný byl ze strany žalobce vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. 12. Soud na prokázaný skutkový stav v souladu s ustanovením § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále o. z.), aplikoval tento zákon, neboť se jedná o práva a povinnosti vzniklé po 1. 1. 2014. 13. Podle ustanovení § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 14. Podle ustanovení § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 15. Podle ustanovení § 2247 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby. 16. Dle ustanovení § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 17. Na základě ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná. Žalovaný si s žalobcem sjednal nájemní vztah k předmětnému bytu, přičemž se zavázal v souvislosti s užíváním bytu hradit nájemné a platby za služby spojené s jeho užíváním. Žalobce tak svou povinnost splnil, když umožnil žalovanému v bytě bydlet, žalovaný však nikoliv, když neuhradil předpisy nájemného a záloh za období od listopadu 2021 do srpna 2022 po částce 6.705 Kč po započtení částečné úhrady žalované ve výši 2.958 Kč. Dluh na nájemném a službách tak dosahuje částky 63.370 Kč, který je povinen žalovaný žalobci uhradit. Současně ohledně uplatňované jistiny žalobce splnil povinnost tvrzení i důkazní, když tvrdil, že žalovaný v bytě nadále bydlel i po skončení nájemního vztahu ke dni [datum] a využíval služby, ovšem tyto náklady nehradil řádně a včas ve sjednaném rozsahu, jak svá tvrzení podložil listinnými důkazy. Žalovaný proto dluží žalobci částku představující bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., za následující období od září 2022 do prosince 2022 po částce 6.705 Kč měsíčně, v celkové částce za čtyři měsíce 26.820 Kč. Nad to z vyúčtování služeb spojených s předmětným bytem je zjevné, že nedoplatek na skutečně spotřebovaných službách za rok 2021 dosahoval částky 10.540 Kč, kterou je rovněž žalovaný povinen uhradit žalobci, když v daném roce v bytě bydlel a využíval s tím spojené služby. Žalobce tak v řízení prokázal existenci nájemního vztahu mezi účastníky a rovněž jeho ukončení, výši jednotlivých plateb, existenci dluhu a jeho složení, žalovaný naopak v řízení netvrdil a neprokázal, že by celkovou částku na vzniklém dluhu uhradil. S ohledem na uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 100.730 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou dluhu mu bylo dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., rovněž uloženo uhradit zákonné úroky z prodlení, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku. plnění věřitelem požádán (např. rozsudek ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006). Lhůtu k plnění v délce 3 dnů soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4.630 Kč, a to jako nezastoupenému účastníkovi dle ustanovení § 142 odst. 1 a ustanovení § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Náklady sestávají z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.030 Kč a dvou paušálních náhrad za celkem 2 úkony (předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. l o. s. ř.