42 C 182/2022-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 4. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 17.602 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 2.925 Kč ve lhůtě splatnosti do [datum]. Jelikož žalovaný neplnil na úvěr řádně a včas, domáhá se žalobce vedle úhrady částky úvěru navíc zaplacení smluvní pokuty za prodlení ve výši 4.677 Kč a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 2.500 Kč. Předmětem žaloby je rovněž příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný ani žalobce se na výzvu soudu nevyjádřili) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 5. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] způsobem komunikace na dálku přes webové stránky žalobce [webová adresa], a to prostřednictvím formuláře – žádosti o poskytnutí zápůjčky. Ze smlouvy o zápůjčce soud dále zjistil, že žalobce se zavázal žalovanému poskytnout částku ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 2.925 Kč Celkem se žalovaný zavázal žalobci uhradit částku ve výši 12.925 Kč ve lhůtě splatnosti do [datum]. Výše RPSN dle obsahu bodu 1.7. smlouvy činila 2. 168 % p. a. Dne [datum] poskytl žalobce žalovanému převodem na účet označený ve smlouvě jménem žalovaného jistinu ve výši 10.000 Kč, jak je zřejmé z oznámení o převodu příkazu k úhradě. Žalovaný na úvěr učinil pouze částečnou úhradu ve výši 323 Kč. 6. Jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, zaslal žalobce žalovanému výzvy a upomínky k úhradě dlužné částky, jak je zřejmé z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Prostřednictvím výzvy ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby, odeslané na adresu žalovaného rovněž dne [datum], jak se podává z podacího lístku. 7. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži. 14. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení jistiny úvěru. 16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. 17. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které by žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10.000 Kč a žalovaný by žalobci tuto částku vrátil spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, a to ve lhůtě splatnosti do dne [datum]. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Na výzvu soudu žalobce však nesdělil ničeho k prověření úvěruschopnosti žalovaného ani nedoložil žádné listinné podklady. Z toho lze dospět k závěru, že žalobce majetkovou stránku (aktiva ani pasiva) žalovaného ve vztahu k poskytnutí úvěru nikterak neprověřoval. To celé podpořené skutečností, kdy si účastníci sjednali nepřiměřené smluvní podmínky ve vztahu k nákladům včetně poplatků účtovaným žalovanému, což samo o sobě zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, pokud žalovaný měl uhradit úvěr navýšený o částku 2.925 Kč při RPSN 2. 168 %. K tomu soud doplňuje, že bez ověření a zjištění podrobnějších skutečností nelze žalovanému poskytnout úvěr a vycházet automaticky z předpokladu, že žalovaný je schopen hradit nastavené splátky úvěru. 18. Soud tak s ohledem na výše uvedené dospěl v projednávané věci k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy, když žalobce i přes rizikovost daného úvěru dostatečně neprověřil výdaje a příjmy žalovaného (neobstaral výpisy z účtu žalovaného, neověřoval výši výdajů za bydlení – hrazené inkaso, existence vlastního bydlení, neověřoval existenci dalších rizikových faktorů na straně žalovaného – další závazky apod.), ačkoli je vázán péčí odbornou ve smyslu § 75 ZSÚ. Své zákonem stanovené povinnosti prověřit s odbornou péči schopnost žalovaného úvěr splácet a v případě potřeby (nesrovnalostí v poskytnutých podkladech) prověřit tvrzení žalovaného tak, aby bylo podáno věrohodné vysvětlení, žalobce nedostál, (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), když úvěr žadateli poskytl. K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva, je tato sml