47 C 129/2021-117 — Městský soud v Brně

1. V řízení zahájeném 17. 8. 2020 se domáhá žalobce po žalované zaplacení částky 32 012,28 Kč, úroků ve výši 3 759,29 Kč, 18,9% úroků z částky 30 664,28 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení a 9 % (zákonných) úroků z prodlení z částky 32 012,28 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení. Uvedl, že dne 16. 5. 2016 uzavřel se žalovanou prostřednictvím elektronického bankovnictví smlouvu o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] [číslo]. Ve smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve formě povoleného přečerpání, k okamžitému čerpání kdykoliv po dobu trvání smlouvy až do výše 30 000 Kč, a to na běžném účtu žalované vedeném žalobcem na základě smlouvy o vedení účtu. Uvedl, že před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Posuzoval výši pravidelného příjmu oproti výši úvěrové splátky, a to s pozitivním výsledkem. Dále kontroloval bankovní registr dlužníků, nebankovní registr dlužníků SOLUS, evidenci exekucí a insolvenční rejstřík, to vše s negativním výsledkem. Žalobce vyhodnotil schopnost žalované plnit řádně splátky na úvěr z povoleného přečerpání ve výši 30 000 Kč jako dostatečnou. Ve smlouvě byly sjednány úroky z povoleného přečerpání ve výši 18,9 % ročně. Pro případ překročení povoleného přečerpání bylo dohodnuto přirůstání úroků k jistině a její další úročení, jakož i možnost ukončení smluvního vztahu, resp. možnost žalobce odstoupit od smlouvy a prohlásit celý úvěr za splatný. Žalovaná připisovala ve prospěch svého běžného účtu určenou částku v průměrné výši 1/4 z povoleného limitu přečerpání až do měsíce května 2018. Protože následně nereagovala na opakované upomínky k obnovení plateb, žalobce od smlouvy odstoupil s účinky ke dni 14. 12. 2018. K tomuto dni žalovaná dlužila jistinu ve výši 30 664,28 Kč, částku 1 348 Kč za pojištění a poplatky (pojištění za dobu od června 2018 do listopadu 2018 ve výši 1 098 Kč a částku 250 Kč za upomínky - první a druhá výzva po 50 Kč a odstoupení od smlouvy 150 Kč) a úroky ve výši 3 759,29 Kč za dobu od 16. 5. 2016 do 14. 12. 2018 (viz výpis z účtu – zúčtování úroků ke dni odstoupení). Po odstoupení žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se v řízení nevyjádřila. 3. Zdejší soud rozsudkem z 25. 3. 2022 č. j. 47 C 129/2021-46 (dále jako„ první rozsudek“) žalobu v plném rozsahu zamítl, když vyšel mj. z názoru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, neboť žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 4. Proti prvnímu rozsudku si podal žalobce odvolání a uvedl v něm nové tvrzení a předložil nové důkazy, i když už před vydáním prvního rozsudku byl žalobce písemně vyzván a poučen v souladu s § 118a o. s. ř. (usnesením z 8. 7. 2021 na č. l. 13) ve smyslu povinnosti a břemeni tvrzení a důkazním ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a včetně poučení o následcích nesplnění výzvy (podle judikatury poučení dle § 118a o.s.ř. lze poskytnout i mimo jednání – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019 sp. zn. 22 Cdo 4496/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023 sp. zn. 21 Cdo 2576/2021 či rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z 1. 9. 2021 č. j. 15 C 491/2015- 881, bod 55., dostupný na ASPI pod č. JUD653109CZ; v odborné literatuře srov. např. Šabata, K.: Poučovací povinnost soudu a moment, kdy nastává koncentrace řízení, Soukromé právo, 3/ 2020, Wolters Kluwer, str. 28, na ASPI pod č. LIT276936CZ). 5. Žalobce tehdy na výzvu soudu - obsaženou v usnesení z 8. 7. 2021 - reagoval podáním z 20. 7. 2021 (č. l. 15), v němž doplnil svoje tvrzení o tom, jak zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Žalobce uvedl, že„ 2) Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že má průměrný měsíční čistý příjem 120.000 Kč. Jde o měsíční příjem zjevně vysoce nadprůměrný, svědčící o vynikající platební schopnosti spotřebitele. Žalovaná také uvedla své další závazky, kdy splátky těchto závazků vyčíslila na částku 39.230 Kč měsíčně. Z toho vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalované po odečtení splátek dalších závazků činí částku 80.770 Kč. Žalobkyně vyhodnotila, že splácení povoleného přečerpání do částky 30.000 Kč bude zcela v možnostech žalované. 3) K osobním poměrům žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost k dítěti ani jiné osobě. Obligatorní součástí výše zmíněné žádosti o úvěr je i čestné prohlášení, kde žalovaná stvrdila, že jí uváděné údaje v žádosti o úvěr jsou pravdivé. Důkaz: Žádost o úvěr 4) Žalovaná mimo jiné byl před uzavřením Smlouvy už ode dne 12.5.2009 klientem žalobce, u kterého měl zřízen běžný bankovní účet, přičemž na tento účet přicházely žalovanému pravidelné měsíční výplaty mzdy. Žalobce před schválením žádosti o úvěr zkoumal obrat na bankovním účtu žalovaného a průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce před podáním žádosti, z čehož žalobce taktéž jednoznačně dovodil úvěruschopnost žalovaného. Důkaz: Smlouva o vedení účtu ze dne 2.3.2016, Transakční historie účtu za období od 2016 -03-09 do 2020 -01-03“. 6. Soud v prvním rozsudku vyšel z tehdejších tvrzení žalobce. Z tehdejších tvrzení žalobce vyplynulo, že žalobce (s jedinou výjimkou, viz text níže) neověřoval tvrzení žalované uvedené v žádosti o úvěr. Jediné, co žalobce před vydáním prvního rozsudku tvrdil, že ověřoval před uzavřením smlouvy, bylo, že žalovaná měla účet u žalobce a že tak žalobce„ zkoumal obrat na bankovním účtu žalovaného a průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce před podáním žádosti“. Toto poslední tvrzení žalobce soud podrobil v prvním rozsudku hodnocení a na základě hodnocení důkazů (konkrétně výpisu z účtu za období od 9. 3. 2016, který žalobce předložil právě k prokázání svého tvrzení) soud přijal skutkové zjištění, že toto tvrzení žalobce neodpovídá pravdě (tj. skutkové zjištění o opaku tvrzení žalobce), když (viz bod 23. prvního rozsudku)„ …z výpisu z tohoto účtu před uzavřením smlouvy o úvěru plyne, že žalovaná neměla žádný příjem (tj. od 9. 3. 2016 do 16. 5. 2016).“. 7. Soud před vyhlášením prvního rozsudku nenařizoval jednání, přičemž vycházel z názoru o splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu z 11. 10. 2022 sp. zn. I. ÚS 2368/22:„ …postup soudu podle ust. § 115a o. s. ř. by zkrátil práva účastníka řízení na poučení soudu podle ust. § 118a o. s. ř. za situace, kdy by účastník řízení dosud nesplnil svou povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní a z těchto důvodů příslušný soud nemohl náležitě zjistit skutkový stav věci jen na základě účastníky předložených listin. Taková situace však nenastala. Stěžovatelka okresnímu soudu předložila k prokázání svých tvrzení řadu listinných důkazů, z nichž soud odpovídajícím způsobem zjistil skutkový stav“; srov. i např. nález Ústavního soudu z 11. 2. 2020 sp. zn. III. ÚS 2440/19, bod 12.). 8. Následně žalobce předložil v odvolacím řízení nová tvrzení o tom, že ve skutečnosti zkoumal úvěruschopnost žalované i z jiných dokumentů (než uvedl před vydáním prvního rozsudku) a označil k prokázání těchto nových tvrzení nové důkazy. 9. Krajský soud v Brně usnesením z 11. 5. 2023 č. j. 27 Co 107/2022-87 první rozsudek zdejšího soudu zrušil s odůvodněním, že první rozsudek byl založen na neunesení břemene důkazním na straně žalobce (tom, že žalobce splnil svoji povinnost prověřit úvěruschopnost žalované) a že bez nařízení jednání soud svoji poučovací povinnost nemůže splnit. Krajský soud uvedl, že zdejší soud nařídí jednání a“ v dalším řízení soud prvního stupně znovu řádně posoudí, zda žalobce splnil svoji povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 ZSÚ-II a v případě kladného závěru se bude dále zabývat tvrzením žalobce o uzavření smlouvy prostřednictvím elektronického bankovnictví; tedy posouzením, zda si účastníci tuto možnost sjednali a zda smlouva o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] [číslo] platně uzavřena. V případě nutnosti soud vyzve žalobce k doplnění tvrzení a důkazů v tomto směru. Pro případ, že soud prvního stupně znovu dospěje k závěru, že žalobce svoji povinnost dle § 9 odst. 1 ZSÚ-II nesplnil a smlouva o povoleném přečerpání je z tohoto důvodu (popř. z jiného důvodu) neplatná, neopomene při posuzování výše žalobou uplatněného nároku z titulu bezdůvodného obohacení skutečnost, že žalované nebyl poskytnut jednorázový úvěr, ale povoleno přečerpání na běžném účtu do výše 30 000 Kč“. 10. Soud postupoval v souladu s uvedeným usnesením Krajského soudu v Brně, nařídil na 25. 7. 2023 jednání, na kterém mj. odkázal na výzvu soudu dle § 118a o. s. ř. obsaženou již v usnesení z 8. 7. 2021 č. j. 47 C 129/2021-13, včetně tam uvedeného poučení o riziku zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení a důkazního (viz protokol o jednání, str. 4). 11. Soud provedl všechny žalobcem označené důkazy, a to i nové důkazy označené až po prvním rozsudku a rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu (tj. nikoli pro neunesení břemene tvrzení či důkazního, tedy ve věci nejde o stav skutkové nejistoty (stav non liquet), který by bylo třeba řešit dle pr