47 C 193/2021-66 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 15. 6. 2021 (podána u soudu téhož dne) domáhal po žalované zaplacení: - jistiny úvěru ve výši 9 426,29 Kč, - kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny úvěru do 9. 1. 2020 ve výši 8,08 Kč, - kapitalizovaného úroku z úvěru z jistiny úvěru do 9. 1. 2020 ve výši 732,43 Kč, - poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 830,51 Kč, - smluvního úroku 25,9 % p.a. z jistiny úvěru ve výši 9.426,29 Kč od 10. 1. 2020 do zaplacení - úroku z prodlení v zákonné výši 10 % p.a. z částky ve výši 11.256,80 Kč, sestávají z: to vše z titulu smlouvy o půjčce ze dne 21. 6. 2019, [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce korporací [právnická osoba] a žalovanou. 2. Žalovaná se v řízení k žalobě nevyjádřila. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 4. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 21. 6. 2019 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč dne 21. 6. 2019, a to formou převodu na účet žalované č. [bankovní účet] (důkaz: listina návrh na uzavření smlouvy ze dne 21. 6. 2019, [číslo] výpisem z účtu žalované). Žalovaná byla podle uvedené smlouvy povinna splácet dluh částkou 403 Kč měsíčně, s úrokem 25,90 % ročně, v celkem 36 splátkách, počínaje dnem 21. 7. 2019 a zaplatila jen částku 1 768,1 Kč (tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno; dále důkaz výpisem z účtu žalované a transakční historie). 5. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2021 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 23. 3. 2021 (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky + doklad o odeslání, Potvrzení o zaplacení úplaty). 6. Právní hodnocení: 7. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona). 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“. 9. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. 10. Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 11. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná vystupovala coby spotřebitel - § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Soud dospěl k závěru, že žalovaný řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele - žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 konstatoval:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“. 14. Soud dospěl k závěru, že věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Banka nijak neověřovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. To plyne nejen z vyjádření žalobce na výzvu soudu (žalobce neuvádí žádné konkrétní tvrzení), ale i z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, kde nejsou žádné údaje relevantní stran úvěruschopnosti žalované. 15. Sice banka měla ještě před uzavřením smlouvy k dispozici náhled do účtu žalované vedený u banky, ale z něj naopak plynulo, že s penězi nevycházela či s nimi vycházela těžce. Například výpis z účtu za září 2018 – příjem jen 118,69 Kč jako„ domácí platba“ přímo od žalované, říjen 2018 – žádný příjem, listopad 2018 – konečný zůstatek v mínusu – tj. mínus 30,44 Kč a žádný relevantní příjem, jako např. od zaměstnavatele apod., prosinec 2018 sice příjem 208 837 Kč, ale jen jednorázový a zjevně nikoli opakující, když šlo o„ domácí platbu příchozí“ od soukromé osoby. Již za prosinec 2018 ale ž