47 C 28/2022-60 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 28. 7. 2021 (podána u soudu téhož dne) domáhal po žalované zaplacení následujícího: Nárok 2 (který časově předchází nároku 1) - dlužné jistiny ve výši 6 620,44 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 1 464,77 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 821,62 Kč, - úroků ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 620,44 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 620,44 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 6. 2016, [číslo]. Nárok 1 - dlužné jistiny ve výši 18 436,19 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 2 079,19 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 234,42 Kč, - úroků ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 436,19 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení - úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 436,19 Kč od 15.06.2018 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 11. 2016, [číslo]. 2. Žalovaná se v řízení k žalobě nevyjádřila. 3. Dne 31. 1. 2023 soud vyhlásil tento rozsudek. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. <b>4. K nároku 2</b> 5. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 30. 6. 2016 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy (důkaz: listina smlouvy ze dne 30. 6. 2016, [číslo]). 6. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet dle zákaznické karty. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patřila – podle Zákaznické karty s datem 30. 6. 2016 -„ občanský průkaz, pracovní smlouva na dobu neurčitou, 3 výplatní pásky 5,6 2016, doklad SIPO 6 2016, nájemní/podnájemní smlouva do 30. 9. 2016“. 7. Žalovaná byla povinna splácet dluh částkou 310 Kč týdně, s úrokem 27 % ročně, v celkem 60 splátkách, poslední splátka dne 24. 8. 2017, zaplatila však toliko částku 7 180 Kč (tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno a důkaz Tabulkou umoření). 8. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 14. 6. 2018 (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 134 ze Seznamu postoupených pohledávek). 9. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1 464,77 Kč soud uvádí, že se jedná o úrok ve výši 27,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 620,44 Kč od 24. 8. 2017, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 14. 6. 2018. 10. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 821,62 Kč soud uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 620,44 Kč od 7. 12. 2016, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 14. 6. 2018. <b>11. K nároku 1</b> 12. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 27. 11. 2016 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy (důkaz: listina smlouvy ze dne 27. 11. 2016, [číslo]). 13. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet dle zákaznické karty. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patřila – podle Zákaznické karty s datem 27. 11. 2016 -„ pracovní smlouva/ŽL neurč, potvrzení o příjmu 8, 9, 10 2016“. 14. Žalovaná byla povinna splácet dluh částkou 589 Kč týdně, s úrokem 28 % ročně, v celkem 60 splátkách, poslední splátka dne 3. 6. 2018, zaplatil však toliko částku 13 458 Kč (tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno). 15. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 14. 6. 2018 (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 134 ze Seznamu postoupených pohledávek). 16. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2 079,19 Kč soud uvádí, že se jedná o úrok ve výši 28 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 436,19 Kč od 21. 1. 2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 14. 6. 2018. 17. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2 234,42 Kč soud uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 436,19 Kč od 20. 12. 2016, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 14. 6. 2018. 18. Právní hodnocení obou nároků: 19. Při právním posouzení soud použil zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), neboť úvěrová smlouva byla uzavřena po 1. 1. 2014, tedy za účinnosti tohoto zákona. Právní poměr úvěru se mezi stranami řídil také zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť rozhodné skutečnosti nastaly dne 30. 6. 2016 a 27. 11. 2016 (uzavření smlouvy). Zákon o spotřebitelském úvěru byl nahrazen novým zákonem č. 257/2016 Sb. až s účinností od 1. 12. 2016, proto je třeba aplikovat starou právní úpravu. 20. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2395 o. z. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a 19 000 Kč. 21. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie. 22. Soud dospěl k závěru, že věřitel v případě obou smluv nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva je neplatná absolutně podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ostatně koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele). Absolutní neplatnost aproboval z ústavněprávních hledisek Ústavní soud u